V dané věci se jednalo o spor o lesní pozemek, v době ještě před vydáním zákona č. 428/2012 Sb., zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Spor byl o majetek, který byl státem znárodněn v roce 1949. Na lesním pozemku, který byl předmětem sporu, hospodařil stát – státní podnik. Církev argumentovala tím, že jediným vlastníkem je ona, protože je nadále zapsána v katastru nemovitostí. Církev v soudním sporu požadovala vydání lesního pozemku, ale nebyla úspěšná z důvodu, že soudy k jejímu požadavku přistupovaly velmi striktně, s odkazem, že lesní pozemek není možné vydat, z důvodu, že ještě není vydán zákon, podle kterého by bylo možné postupovat a les restituovat. Dle soudů by se tak jednalo o obcházení dosavadních restitučních předpisů. Církev se svým nárokem neuspěla u žádného soudu – okresního, krajského a Nejvyššího soudu ČR. Ve věci tedy podala stížnost k Ústavnímu soudu, který zrušil předcházející soudní rozhodnutí a zdůraznil, že při rozhodování o vydání lesních pozemků musejí soudy případ posuzovat v širších souvislostech dané historické doby a zohlednit legitimní očekávání církevní organizace ve vydání lesního pozemku.   

Z odůvodnění vyplývá tato právní věta. Soudem by mělo být zohledněno legitimní očekávání církevní organizace, spočívající ve vydání majetku. Při soudním sporu musejí být zohledněny všechny skutečnosti i v historických souvislostech.

Závazkem státu je naplnit legitimní očekávání církví a vydat právní normu, na základě které, by bylo postupováno a mohlo tak být uskutečněno majetkové vyrovnání (pozn. tato právní norma je již vydána zákon č. 428/2012 Sb., zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi).  

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 29.08.2012, sp. zn. II ÚS 3120/10