V daném soudním řízení byl spor o platnost správního rozhodnutí vydaného v červenci 1918, podle kterého bylo možné do konce roku 1926 vytěžit předepsaný objem dřeva. Majitel lesa oprávnění provést těžbu v lese odprodal jinému subjektu, který chtěl předmětnou těžbu realizovat. Z důvodu změny politických poměrů, tj. konec I. světové války, vznik Československa a vydání zákona o prozatímní ochraně lesů, nešlo realizovat těžbu v takovém rozsahu, jak umožňovalo správní rozhodnutí z roku 1918. Z důvodu připravované pozemkové reformy, nebyly umožněny takové těžby, jako ve válečných letech.

Soud také posuzoval kupní smlouvu a hodnotil podmínky pro těžbu a obnovu lesa stanovené Státním lesním úřadem. Správní úřad ve svém rozhodnutí věnoval mimořádný význam obnově vytěženého lesa, přičemž jeho vlastníkovi určil povinnost složení kauce za účelem opětovného zalesnění. Správní orgán při stanovení kauce vyšel z ploch, které byly vytěženy a měly být zalesněny. Vlastníkovi byla stanovena povinnost složit kauci ve výši 40.000,- Kč. Potvrzení o složené kauci bylo nezbytné předložit k vidování a vinkulování Státnímu lesnímu inspektorátu. Složenou kauci bylo možné vrátit jen po provedení veškerých nařízených prací na návrh Státního lesního inspektorátu. Vlastníkovi byla stanovena povinnost zaopatření sazenic k zalesnění, a to i vlastním pěstěním dle návodu Okresní státní lesní správy. Další podmínka řešila nezalesněná místa, která měla být přirozeným, popř. umělým způsobem dodatečně zasázena s použitím výhradně listnatých ušlechtilých stromů (dub, jaseň, javor) a sice nejdéle do tří let, po využití každé seče.

Nejvyšší správní soud posoudil správní rozhodnutí jako platné, s výjimkou dvou podmínek, a to:

• limity těžby dřeva pro válečná léta byly prohlášeny za neplatné, protože tyto musely být přehodnoceny s ohledem na zákon o prozatímní ochraně lesů,
• výše uložené kauce byla soudem shledána jako nepřiměřeně vysoká. Tato měla být prominuta nebo snížena na 5.000,- až 10.000,- Kč, protože některé vytěžené již byly zajištěny.

Právní věta

Po roce 1918 nemohl vlastník lesa provádět těžby v rozsahu podle správních rozhodnutích vydaných v době c.k. monarchie. Hlavním právním předpisem, v něhož důsledku nebylo možné provádět těžbu podle dosavadních správních rozhodnutích, byl zákon o prozatímní ochraně lesů. 

Nejvyšší správní soud ve sporu přezkoumával také kontrolní a administrativní činnost Státního lesního inspektorátu. Tuto kriticky zhodnotil s tím, že ze spisového materiálu nevyplývala přezkoumatelnost správního rozhodnutí. V odůvodnění správního rozhodnutí nebylo uvedeno, z jakých podkladů Státní lesní inspektorát dospěl ke svým datům a závěrům. Uvedené soudní rozhodnutí svědčí o úsilí dodržovat zákon o prozatímní ochraně lesů a prokazuje úsilí státní správy lesů o vynucení dodržování tohoto zákona v nových politických podmínkách s ohledem na připravovanou pozemkovou reformu. 

[1] Nález Nejvyššího správního soudu Československé republiky ze dne 26. října 1923, č. 17.85, sbírky Bohuslavovy, administrativních rozhodnutí č. 2799, Nálezy z roku 1923, pořádá JUDr. Josef V. Bohuslav, senátní president Nejvyššího správního soudu, Praha, 1925.

[2] Tamtéž.