Historické lesnické judikáty – I. Československá republika
V této podoblasti serveru www.lesnickejudikaty.cz si dovolujeme zařadit vybraná soudní rozhodnutí z období I. Československé republiky. Lesnictví v této době navázalo na vysokou úroveň obhospodařování lesních celků v období Rakousko-uherské monarchie. Není proto výjimkou, že v prvorepublikových sbírkách soudních rozhodnutí nalézáme rozsudky soudů všech instancí z oblasti lesního hospodářství. Soudní rozhodnutí byla vybrána z oblasti občanského, správního a trestního práva. Záměrně byly vybrány problémy, které jsou i dnes řešeny českými soudy – posouzení krajinného rázu, krádeže dřeva nebo vývoz kulatiny z lesa přes cizí pozemek.
I když jsou již dnes tato soudní rozhodnutí překonaná, skrývají v sobě jedinečnou možnost nahlédnout do tehdejšího právního myšlení soudců, kteří svá rozhodnutí zpracovávaly podle podkladů lesníků a úředníků tehdejší státní lesní správy.
Zaužívané postupy z lesnické praxe a provozu se tak staly součástí odůvodnění rozsudků. Právě z tohoto důvodu mohou být prvorepubliková soudní rozhodnutí inspirativní pro současnost, a neměla by být zapomenuta v současném právu.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Československé republiky ze dne 26. října 1923, č. 17.85, sbírky Bohuslavovy, administrativních rozhodnutí č. 2799,[1] věc Dr. Vilémové Pavlové proti Ministerstvu zemědělství, exposituře pro Slovensko v Bratislavě o těžbu lesní.[2] Soudní rozhodnutí poukazuje na dodržování podmínek při ochraně lesa a schvalování těžby Státním lesním úřadem ve smyslu zákona ze 17. prosince 1918, č. 82 sbírky zákonů, o prozatímní ochraně lesů.
Ve sbírce správních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Československé republiky nacházíme soudní spor, ve kterém byla řešena otázka, zda může vlastník stromořadí – aleje starých stromů, tyto vykácet a nahradit novými bez ohledu na krajinný ráz a jejich historickou hodnotu. Nález Nejvyššího správního soudu ze dne 29. ledna 1926, č. 1622, Nitranská sídelní kapitula v Nitře proti župnímu úřadu v Nitře o vykácení stromořadí.[1]
V Bohuslavově soudní sbírce administrativních rozhodnutí nalézáme rozsudek Nejvyššího správního soudu Československé republiky ze dne 11. ledna 1922, č. 113,[1] řešící stížnost majitelky zemědělského pozemku Jany A. proti rozhodnutí správnímu výboru župy hontianské, kterým byl stanoven, po místní šetření, vývoz dřeva přes její pozemek, který sloužil jako pastvina. Jednalo se o dopravu 800 m3 kulatiny, přičemž toto nebylo možné řešit po standardní veřejné polní cestě. Majitelka pastviny s rozhodnutím správního úřadu nesouhlasila a zrušení správního rozhodnutí se domáhala až u Nejvyššího správního soudu.
Soudní rozhodnutí řešící trestnou činnost v lesnictví se zaměřovaly především na krádeže dřeva. V trestním zákoníku I. Československé republiky ještě nebyly zakotveny trestné činy postihující poškození lesa těžbou. Tuto oblast řešilo ještě správní právo, tj. správní trestání.
Z oblasti správního práva byl vybrán případ vlastníka lesa pana Vincence D. proti Ministerstvu zemědělství zastoupené Dr. Ing. Šimanem a ministerským radou Václavem Maňhalem, řešící zalesňovací kauci z důvodu kalamitního napadení lesa hmyzem.