Judikáty
V dané věci Městský soud v Praze řešil odvolání žalobkyně proti návrhu komplexní pozemkové úpravy. V rámci pozemkové úpravy se jednalo o parcely z velké části vedené ve zjednodušené evidenci. Pozemky ve zjednodušené evidenci jsou zemědělské a lesní pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují a jsou sloučeny do větších půdních celků. Tyto pozemky se v katastru nemovitostí evidují s využitím bývalého pozemkového katastru a pozemkových knih. Provedení Pozemkových úprav ve vztahu k těmto pozemkům má za následek ukončení jejich zjednodušené evidence a promítnutí nových pozemků do katastru nemovitostí. Pozemkové úpravy v daném případě zasahovaly i do záplavového území a bylo třeba vybudovat nové koryto potoka. Pozemková úprava také sloužila jako nástroj obnovy území a uskutečnění protipovodňových opatření. Koryto potoka bylo v návrhu vedeno přes pozemky, které podle nové úpravy měly být ve vlastnictví státu nebo obce, z důvodu snazšího zajištění údržby. Žalobkyně navrhovala vést vodní tok přes pozemky v jejím…
V dané věci soudy řešily spor mezi církevní organizací jako žalobce proti žalovaným obchodní společnosti a druhému žalovanému České republice – Státnímu pozemkovému úřadu. Církev se domáhala navrácení pozemků, které jí byly odňaty bez náhrady podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Tyto pozemky byly před účinností zákona č. 428/2012 Sb., v rámci komplexních pozemkových úprav začleněny do nově vzniklých parcel a přečíslovány. Pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a vyžití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. Vlastníkem pozemků zůstala Česká republika – Státní pozemkový úřad (která vlastnictví nabyla na základě rozhodnutí pozemkového úřadu v rámci komplexních pozemkových úprav), která přenesla omezení převodu vlastnického práva z původních parcel na nově vzniklý pozemek, který svou výměrou odpovídal původním historickým pozemkům církve, ale jednalo se o jiné…
Níže uvedené usnesení Ústavního soudu ČR rozvíjí a navazuje na Nález Ústavního soudu ČR ze dne 29.08.2012, sp. zn. II ÚS 3120/10, který se zabýval problematikou legitimního očekávání církevní organizace ve vydání pozemků v rámci restitučního řízení a zohledněním historických skutečností v soudním sporu. Usnesení Ústavního soudu ČR, které bylo vydáno po zmíněném nálezu, reflektuje spor církevní organizace a státního podniku o určení vlastnického práva k lesnímu pozemku, který byl znárodněn státem v roce 1949. Spor o lesní pozemek byl zahájen ještě v době před vydáním zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Církevní organizace nebyla v soudním řízení úspěšná a soudy – okresní a krajský, její nárok zamítly s poukazem, že dosud nebyla vydána právní norma, na základě které by bylo možné restituční nárok uplatnit. Rovněž dovolání podané církevní organizací k Nejvyššímu soudu ČR bylo odmítnuto. Církevní organizace následně podala Ústavní stížnost, kterou se…
V dané věci se jednalo o spor církve a státu o soubor majetku, který tvořil zemědělskou usedlost (pole, louky, lesy, rybníky, pastvinu a zahradu). Majetek byl v roce 1949 bez náhrady odňat státem podle zákona č. 46/1948 Sb. Soudní spor se uskutečnil v době po vydání zákona č. 428/2012 Sb., zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Církev svůj nárok na vydání pozemků opírala o zásadu vydání majetku tvořících funkční celek (tj. ekonomicky-hospodářskou jednotku). Původní vlastnictví církve bylo doloženo opisem z pozemkové knihy z roku 1884. Tyto pozemky, jejichž původním vlastníkem byla církev, tvořily tzv. knihovní těleso. Knihovní těleso bylo obvyklo tvořeno nemovitostmi, které byly ve vlastnictví jedné osoby v daném katastrálním území. Shora uvedený zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, preferuje vydání pozemků původnímu majiteli – církvi, s cílem zachovat stávající funkční celky a plně obnovit ty funkční celky, které v rámci původního majetku registrovaných církví se…
V dané věci se jednalo o spor o lesní pozemek, v době ještě před vydáním zákona č. 428/2012 Sb., zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Spor byl o majetek, který byl státem znárodněn v roce 1949. Na lesním pozemku, který byl předmětem sporu, hospodařil stát – státní podnik. Církev argumentovala tím, že jediným vlastníkem je ona, protože je nadále zapsána v katastru nemovitostí. Církev v soudním sporu požadovala vydání lesního pozemku, ale nebyla úspěšná z důvodu, že soudy k jejímu požadavku přistupovaly velmi striktně, s odkazem, že lesní pozemek není možné vydat, z důvodu, že ještě není vydán zákon, podle kterého by bylo možné postupovat a les restituovat. Dle soudů by se tak jednalo o obcházení dosavadních restitučních předpisů. Církev se svým nárokem neuspěla u žádného soudu – okresního, krajského a Nejvyššího soudu ČR. Ve věci tedy podala stížnost k Ústavnímu soudu, který zrušil předcházející soudní rozhodnutí…
V dané věci řešil krajský soud žalobu na zrušení správního rozhodnutí krajského úřadu. Předmětem sporu byla uložená pokuta za jednání vlastníka lesa, který hospodařil bez protokolu o převzetí LHO a dopustil se tak neoprávněné těžby. Svým jednáním překročil množství 3 m3 na 1 ha lesa za kalendářní rok. Vytěžil celkem 255 m3 v jednom porostu a 80 m3 v druhém. Odvolací orgán – krajský úřad snížil na základě podaného odvolání vlastníku lesa pokutu z původní výše 125.000,- Kč na 100.000,- Kč. Spor byl dále řešen krajským soudem na základě vlastníkem podané žaloby. Krajský soud správní rozhodnutí potvrdil a podanou žalobu zamítl. Vlastník lesa ve věci podal kasační stížnost, nicméně Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vyplývají tyto právní věty. Závaznost LHO nastává pro vlastníka lesa teprve jejich protokolárním převzetím. Převzetí LHO je možné učinit pouze od orgánu státní…
Strana 21 z 30