Náhrady škody a újmy

V souzené věci se jednalo o krádež dřeva, kterou v konečné instanci rozhodoval až Nejvyšší soud ČR.

Podle závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že z prostoru u lesní cesty, společně s dalším spolupachatelem, za použití motorového vozidla Ford Transit, postupně odcizil 5,2 pr. m, tj. 2,912 m plnometrů habrového dřeva ve dvoumetrových délkách o průměru do 20 cm, čímž poškozené společnosti Lesy Sv. Hubert, s. r. o., způsobil škodu v celkové výši 5.393,- Kč.

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výši
15 000 Kč a pro případ jeho nezaplacení mu byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na tři měsíce.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2018 podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Obviněný namítal, že soud hodnotil důkazy způsobem pro něj pouze nevýhodným. Tvrdil, že cena dřeva byla nižší a při správném výpočtu by představovala částku nedosahující trestněprávní hranici 5 000 Kč. Navrhoval, že s ohledem na hodnotu odcizené věci, jen nepatrně převyšující 5 000 Kč, lze aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe a věc postoupit přestupkovému orgánu.

Nejvyšší soud konstatoval, že námitky obviněného směřující proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů obou stupňů obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a nelze je tak pod tento dovolací důvod podřadit. Uvedl, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.

Nejvyšší soud uvedl, že nižší soudy pečlivě hodnotily důkazy, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla podle soudů spolehlivě vyvrácena, a to především výpověďmi svědků a fotografiemi z fotopastí. Cena dřeva byla vyčíslena správně, když soudy vycházely z ceny habrového dřeva obvyklé pro dané období a lokalitu.

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, protože napadené rozhodnutí netrpělo vytýkanými vadami.

Právní věta:

Zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý. V uvedeném případě jednání obviněného nijak nevybočovalo z běžného rámce trestné činnosti tohoto charakteru a jeho společenská škodlivost nebyla pod tuto úroveň ničím snižována.

Usnesení Nejvyššího soudu dne ze dne 14.11.2018, sp. zn. 7 Tdo 1392/2018

Otázka prohlášení lesního pozemku za nehonební

Prohlásit lesní pozemek za nehonební lze v případě, že by výkon práva myslivosti byl v rozporu s oprávněným zájmem vlastníka těchto pozemků.

Neplacení nájemného mysliveckým sdružením nemůže být důvodem pro prohlášení pozemků za nehonební.

Náhradu za poškození lesních porostů zvěří, je povinno platit honební společenstvo. V případě nejasnosti určí výši náhrady škody orgán státní správy myslivosti.

Škody způsobené zvěří v důsledku poškození oplocení je možné vymáhat po osobách, které oplocení poškodily. Vždy je nezbytné prokázat, kdo škodu způsobil.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15.05.2014, sp. zn. 10 A 266/2011. 

Smyslem odborné správy lesů v kategorii lesů zvláštního určení a ve zvláště chráněných územích, je vyloučit živelnou těžbu dřevní hmoty. Využití dřevní hmoty z těchto lesů je proto omezeno a vlastník lesa musí toto respektovat podle zákona o ochraně přírody a krajiny.

Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení majetku poškozeného, které by bylo možno důvodně očekávat. Újma spočívající v ušlém zisku vlastníka lesa a finanční ztráty plynoucí z nemožnosti prodat dřevo ze stromů napadených kůrovcem, budou vlastníku lesa kompenzovány při prokázání takto vzniklé ztráty.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.06.2004, sp. zn. 25 Cdo 119/2003. 

Náhrada zvýšených nákladů na hospodaření v lesích zvláštního určení, spočívající v ušlém zisku v důsledku omezení těžby, je poskytována podle zvláštních právních předpisů. Vlastník lesa zvláštního určení je povinen strpět omezení při hospodaření v těchto lesích a dodržet opatření uložená orgánem státní správy lesů. Za splnění uvedených povinností náleží vlastníku lesa náhrada zvýšených nákladů.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.07.2010, sp. zn. 25 Cdo 4/2008

Hospodaření v lesích musí probíhat, tak aby byly udrženy všechny funkce včetně funkce hospodářské. Hlavní zásadou je vyloučení živelné těžby dřevní hmoty a regulovat ji podle lesních hospodářských plánů a osnov. Při těžbě musí vlastník lesního pozemku respektovat vlastnické právo sousedních vlastníků a nesmí těžit porosty ze sousedního pozemku. Jedná-li se o nájemce lesa, musí si počínat tak, aby nedošlo ke škodě na pronajatém lesním pozemku.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.02.2002, zn. 25 Cdo 766/2000.