Judikáty
Dle konstatování soudu probíhá hospodaření vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Podmínky určují, že dotaci na jeden pozemek nemohou pobírat dva různé subjekty, např. vlastník a nájemce jako hospodařící subjekt. Tímto způsobem získaná dotace se považuje za neoprávněnou a musí být vrácena. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2014, sp. zn. 1 As 95/2014.
Žádost o dotaci ze SZIF v rámci Programu rozvoje venkova ČR je dobrovolná a žadatel musí splnit podmínky vyhlášené pro její poskytnutí a plnění. Dopředu si musí zvážit své ekonomické možnosti a splnitelnost kritérií, které udělení dotace předpokládá. Pokud podmínky dotace nesplní, stíhá jej povinnost vrátit dotaci nebo její část. Tato pravidla platí obecně pro všechny dotace ze státních fondů. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24.02.2016, zn. 9 A 186/2012.
Zákonné omezením užívání lesa je zásah do vlastnického práva, které sleduje legitimní cíl. Tímto je ochrana lesů v národních přírodních rezervacích, jako zvláště chráněných územích, která jsou pro svou biologickou jedinečnost a rozmanitost hodna přísné ochrany státní mocí. Zásah do vlastnického práva spočívající v zákazu těžby dřeva, nepředstavuje za běžných okolností nepřiměřený zásah do práv jednotlivce. Zákonné omezení hospodaření, které je spojeno s nárokem vlastníka na náhradu zvýšených nákladů, nikoliv na náhradu ušlého zisku, lze považovat za opatření učiněné jako nezbytné k ochraně obecného zájmu. Srv. též odlišné stanovisko, uveřejněné k nálezu Ústavního soudu. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.04.2012, sp. zn. IV. ÚS 2005/09
Funkční biocentra a biokoridory jsou příznačné především pro lesní plochy. Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor je území, které neumožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor sice neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry, a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31.03.2014, sp. zn. 50 A 19/2013.
Zákon ukládá neoprávněnému držiteli povinnost věc vydat s plody a užitky a nahradit škodu vzniklou neoprávněnou držbou jejímu vlastníkovi. Zákon mu však umožňuje odpočítat si tzv. nutné náklady, tedy náklady, které by na údržbu a provoz věci musel nutně vynaložit i vlastník věci, pokud by ji držel. Neoprávněný držitel nemá právo odpočítat si to, co na věc vynaložil nad rámec nutných nákladů. Zákon považuje za spravedlivé, aby si neoprávněný držitel mohl odpočítat vše, co by vlastník věci při obvyklém nakládání (hospodaření) musel vynaložit sám. Neoprávněný držitel si však nutné náklady může odpočítat jen tehdy, postupoval-li při těžbě s péčí řádného hospodáře a vynaložil-li je účelně, zejména na plnění povinností uložených mu lesním zákonem. Relevantní nejsou náklady na svévolné a předčasné kácení stromů mimo lesní hospodářský plán nebo náklady prováděné pro neoprávněného držitele třetí osobou za zjevně přemrštěnou cenu. Zda se jedná o takový případ, bude záležet na konkrétních skutkových okolnostech…
Prevenční povinnost vlastníka komunikace v podobě provedení nezbytně nutných opatření k zabezpečení komunikace proti hrozící škodě podle § 22 odst. 1, 2 lesního zákona je konkretizací obecné prevenční povinnosti ve smyslu § 415 obč. zák. a její porušení lze dovodit tehdy, je-li hrozící škoda pro vlastníka komunikace objektivně předvídatelná. Je nesprávná domněnka vlastníka pozemní komunikace, že se na něho povinnost podle § 22 odst. 1 lesního zákona nevztahuje, neboť dopadá právě na něj, jakožto vlastníka pozemní komunikace ohrožené škodou, jež má svůj původ v pozemku určeném k plnění funkce lesa. Naopak na vlastníka lesního pozemku se uvedená povinnost nevztahuje, ale je zatížen obecnou prevenční povinností.