Nejvyšší správní soud v Nálezu ze dne 19. ledna 1924, č. 18.130/20 [1] řešil právní otázku, zda lze vlastníkovi lesa uložit Státním lesním úřadem kauci na opětovné zalesnění ploch po vytěženém porostu. Státní lesní úřad po kalamitním napadení Bekyní mniškou v letech 1921 až 1922, která napadla a zničila lesní porosty o celkové ploše 169,1 ha a na další ploše 9,85 ha napadla jednotlivé stromy, přičemž se jednalo o lesy náležející panu Vicenci D. Státní lesní úřad povolil vlastníkovi lesa vytěžit formou holoseče. Povolení bylo uděleno s četnými podmínkami, ke kterým patřilo:
- zastavení běžných těžeb,
- vypracovaní nového hospodářského plánu,
- vypracování zalesňovacího plánu na znovuzalesnění vykácených ploch,
- přijetí opatření proti rozmnožení škodlivého hmyzu lesního.
Dále byla stanovena vlastníku lesa podmínka, že k zajištění znovuzalesnění musí složit kauci do výše 500.000,- Kč, která se postupně po zajištění zmlazení v poměrných příslušných částkách, na návrh Okresní lesní inspekce vrátí. Vlastník lesa souhlasil se všemi podmínkami kromě uložené kauce. Vlastník lesa brojil proti složení kauce u nadřízeného správního orgánu, který jeho návrh zamítl. Po zamítavém rozhodnutí se obrátil se stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud řešil správnost uložení peněžité kauce interpretováním zákona o prozatímní ochraně lesů a posuzováním pravomoci Státního lesního úřadu, zda může tuto kauci uložit. Soud konstatoval: „Oprávnění k složení jistoty za splnění povinností k znovuzalesnění nelze však v tomto případě – jak žalovaný úřad míní – odvoditi z účelu a smyslu zákona o prozatímní ochraně lesů ze dne 17. prosince 1918. Účelem zákona toho jest náležitá ochrana lesů proti drancování jich jednak mýtěním příliš mladých porostů, jednak mýtěním v přílišném rozsahu. Proto obsahuje zákon předpisy jež mají zameziti loupeživé a neracionální hospodaření lesní, stanoví tresty na jednání proti těmto předpisům a zmocňuje v § 6 Ministerstvo zemědělství, aby nařídilo sekvestraci lesů jednotlivého majitele, je-li důvodná obava porušování tohoto zákona.“[2]
Nejvyšší správní soud přezkoumal správní rozhodnutí, kdy uvedl, že stanovisko žalovaného úřadu nelze uznat za správné a konstatoval, že „…uložení jistoty peněžité jest omezením volné disposice majetkové, tedy zasažením do svobody majetkové, ústavní listinou v § 109 zaručené a je proto přípustné, jen pokud se opírá o positivní normu zákonnou.“[3]
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku správní rozhodnutí, které pod bodem 6 uložilo vlastníkovi lesa povinnost složit kauci k zajištění znovuzalesnění, zrušil jako nezákonné.
Právní věta
V daném případě Lesní úřad povolil vytěžení stromů formou holoseče, ale za předpokladu, že vlastník lesa splní opatření k ochraně lesa v boji proti Bekyni Mnišce spočívající v :
- zastavení běžných těžeb,
- vypracovaní nového hospodářského plánu,
- vypracování zalesňovacího plánu na znovuzalesnění vykácených ploch,
- přijetí opatření proti rozmnožení škodlivého hmyzu lesního.
Za povšimnutí stojí také názor soudce, který do odůvodnění soudního rozhodnutí vložil vlastní úvahu, co bylo jedním z hlavních důvodů vydání zákona O prozatímní ochraně lesů v roce 1918: „…účelu a smyslu zákona o prozatímní ochraně lesů ze dne 17. prosince 1918. Účelem zákona toho jest náležitá ochrana lesů proti drancování jich jednak mýtěním příliš mladých porostů, jednak mýtěním v přílišném rozsahu. Proto obsahuje zákon předpisy, jež mají zameziti loupeživé a neracionální hospodaření lesní, stanoví tresty na jednání proti těmto předpisům a zmocňuje v § 6 Ministerstvo zemědělství, aby nařídilo sekvestraci lesů jednotlivého majitele, je-li důvodná obava porušování tohoto zákona.“
[1] Nález Nejvyššího správního soudu ze dne 19. ledna 1924, č. 18.130/20. In: Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Nálezy z roku 1924, pořádá JUDr. Josef V. Bohuslav, senátní president Nejvyššího správního soudu, ročník VI., Praha, 1925.
[2] Tamtéž.
[3] Nález Nejvyššího správního soudu ze dne 19. ledna 1924, č. 18.130/20. In: Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Nálezy z roku 1924, pořádá JUDr. Josef V. Bohuslav, senátní president Nejvyššího správního soudu, ročník VI., Praha, 1925.