Cesty

V dané věci se jednalo o soukromoprávní spor o obnově účelové komunikace v extravilánu obce. Osoba, která měla zájem na obnově komunikace neuspěla se svojí žádostí u prvostupňového správního orgánu (silniční správní úřad). V rámci odvolání byla věc řešena krajským úřadem, který odvolání proti prvostupňovému orgánu zamítl.

Věc byla dále řešena krajským soudem. Žalobce předložil letecké snímky, z nichž vyplývala patrnost cesty v terénu a na základě nich tvrdil, že je prokázána existence účelové komunikace. Existence cesty byla též prokazována historickými mapami, ve kterých byla cesta zakreslena. Dle žalobce se jednalo o polní a lesní cestu, byť neudržovanou, která je zakreslená i v Základní mapě ČR 1:10 000.

Krajský soud nepovažoval letecké snímky za věrohodné, protože podle něj nebyl naplněn první znak účelové komunikace, a to patrnost dopravní cesty v terénu při místním šetření.

Nebylo prokázáno, že účelová komunikace představuje určitý koridor, jednoznačně identifikovatelný, přičemž tento musí jevit známky, že je jako dopravní cesta užíván neomezeným počtem subjektů.

Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové vyplývá tato právní věta.

Má-li být účelová komunikace prohlášena za veřejně přístupnou, musí splňovat několik znaků, a to především znak obecného užívání, tj. dopravní cesta musí být reálně využívána.

V případě, že se nejedná o cestu veřejně užívanou, nemůže se jednat ani o pozemní komunikaci. Cesta musí představovat koridor, který je jednoznačně identifikovatelný a rozlišitelný v okolím terénu.

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.11.2014, sp. zn. 30 A 69/2013

Prevenční povinnost vlastníka komunikace v podobě provedení nezbytně nutných opatření k zabezpečení komunikace proti hrozící škodě podle § 22 odst. 1, 2 lesního zákona je konkretizací obecné prevenční povinnosti ve smyslu § 415 obč. zák. a její porušení lze dovodit tehdy, je-li hrozící škoda pro vlastníka komunikace objektivně předvídatelná.

Je nesprávná domněnka vlastníka pozemní komunikace, že se na něho povinnost podle § 22 odst. 1 lesního zákona nevztahuje, neboť dopadá právě na něj, jakožto vlastníka pozemní komunikace ohrožené škodou, jež má svůj původ v pozemku určeném k plnění funkce lesa. Naopak na vlastníka lesního pozemku se uvedená povinnost nevztahuje, ale je zatížen obecnou prevenční povinností.

Působnost silničního správního úřadu pro pozemní komunikace podle § 40 odst. 5 písm. c), zákona o pozemních komunikacích vykonávají obce. Pokud vznikne spor o odstranění překážek na komunikaci, je právě tento orgán příslušný k jeho řešení. Silniční správní úřad může vydat rozhodnutí podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích o jejich odstranění. Pokud účastník sporu s rozhodnutím silničního správního úřadu nesouhlasí, musí být tento řešen správními soudy.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 01. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4242/2015, část občanskoprávní

Soud musí posuzovat dosavadní cenu nemovitosti v souvislosti s možným vznikem újmy, která by vznikla zřízením služebnosti nezbytné cesty vlastníkovi pozemku. Pokud by tato újma zapříčinila značný pokles ceny nemovitosti pozemku, přes který má nezbytná cesta vést a převyšovala újmu vzniklou vlastníkovi stavby, odepřením práva služebnosti, služebnost nepovolí.

 usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.06.2015, sp. zn. 22 Cdo 5235/2014, část občanskoprávní

Soud může povolit služebnost nezbytné cesty v případě, že vlastník nemůže nemovitou věc řádně užívat z důvodu neexistence napojení na veřejnou komunikaci.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 03. 2016, sp. zn. 22 Cdo 903/2016, část občanskoprávní

Při rozhodování o zřízení služebnosti nezbytné cesty je brán zřetel na výměru pozemku, která bude sloužit jako nezbytná cesta, způsob využívání nemovitosti, které má cesta sloužit a míru rušení vlastníka pozemku.

usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 02. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5575/2015

Strana 3 z 5