Dotace

Žalobce podal v roce 2013 žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova v rámci podopatření Neproduktivní investice v lesích se záměrem „Zvyšování společenské hodnoty lesů“ a to pro projekt s názvem „Bělecké stezky: Projekt – Jak roste les“. Protože podaná žádost byla v části projektu neúplná, požádal SZIF o doplnění neúplné dokumentace z důvodu zjištěných nedostatků, které spočívaly v nejasném popisu projektu ohledně oplocení a srovnání plochy. SZIF současně žalobce poučil, že v případě, že půjde o oplocení plochy, která bude zalesněna a v případě, že srovnání plochy bude předcházet výsadbě lesních dřevin, jedná se o nezpůsobilé výdaje.

 Z doplnění žádosti doručené žalobcem SZIF vyplynulo, že žalobce v žádosti výdaje ponechal. Jednalo se opatření k zajištění bezpečnosti návštěvníků lesa, výstavbu objektů, např. mostky, lávky, zábradlí, výdaje na „oplocení, přelez“ apod. Žalobce vycházel z toho, že v pravidlech nejsou taxativně vyjmenovány nezpůsobilé výdaje a u výčtu nezpůsobilých výdajů se běžně používají slova „apod.“ nebo „např.“ Rozhodnutím správních orgánů obou stupňů (SZIF a MZE) však nebyla žalobci dotace poskytnuta z důvodu nevyloučení výdajů na „oplocení“ v částce 600 000 Kč.

S rozhodnutím Ministerstva zemědělství žalobce nesouhlasil a podanou žalobou u Městského soudu v Praze se domáhal přezkoumání rozhodnutí MZE, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu. Ve sporu se jednalo o otázku, zda výdaj na oplocení v částce 600 000 Kč, je či není způsobilým výdajem ve smyslu Pravidel, podle kterých byly výdaje žalobce posuzovány. Podle soudu nevěnovaly správní orgány obou stupňů patřičnou pozornost posouzení povahy oplocení a jeho účelu v rámci projektu v souvislosti se záměrem a popisem projektu. Neodůvodnily, z jakých skutkových a právních důvodů lze o těchto údajích uvažovat jako o údajích nezpůsobilých, jejichž posouzení spadá pod kapitolu 6 Specifických pravidel.

Na základě shora uvedených skutečností Městský soud v Praze neměl podmínky pro to, aby přezkoumal, zda závěry správních orgánů obou stupňů oprávněně vedly k zamítnutí žádosti žalobce o dotaci. Žalobu soud shledal jako důvodnou v námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, spočívající v nedostatku důvodů k posouzení aplikace Pravidel pro poskytnutí dotace na žádost žalobce o dotaci.

Z uvedených důvodů Městský soud v Praze napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovanému uložil, aby v dalším řízení znovu posoudil žádost ve sporném rozsahu výdajů na oplocení v částce 600 000 Kč, a své skutkové a právní závěry náležitě odůvodnil.

Právní věta
Subjektům, žádajícím o poskytnutí dotace nepřísluší veřejné subjektivní právo na poskytnutí dotace, přísluší jim však právo na přezkum procedury tohoto rozhodování na to, jak byla jejich žádost projednána a posouzena dle pravidel pro poskytování dotace. Neudělení dotace musí správní orgány opřít o věcné posouzení a právní analýzu Pravidel pro žádost o dotaci.  Musí uvést, z jakých skutkových a právních důvodů nelze určité výdaje projektu připustit.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15.12.2017, sp. zn. 9 A 363/2014.

Rozsudek se týká nesrovnalostí ve výměře půdy, na kterou byly pobírány dotace. V daném případě se to týkalo ošetřování travních porostů, ale rozsudek má obecnou platnost i na výměru zalesněné zemědělské půdy.

SZIF uložil zemědělci rozhodnutím ze 14.10.2010 povinnost vrátit část dotace, která mu byla poskytnuta pro roky 2004, 2005, 2006 v rámci agroenvironmentálního opatření. K povinnosti vrátit část dotace došlo v souvislosti se snížením výměry obhospodařované půdy. Zemědělec podle SZIF neprokázal, že ke snížení výměry došlo v důsledku skutečnosti, pro kterou nařízení vlády č. 242/2004 Sb. Stanovuje v § 5 odst. 5 výjimku.

Citace nařízení vlády č. 242/2004 Sb. – ke dni 23.03.2018 platné a účinné

§ 5

Změna výměry, na kterou je poskytována dotace v rámci agroenvironmentálního opatření

(5) Jestliže žadatel prokáže, že v průběhu příslušného pětiletého období došlo ke snížení výměry zemědělské půdy zařazené do příslušného agroenvironmentálního opatření na základě

  1. a) restituce,11)
  2. b) provedení pozemkové úpravy v souladu se zvláštním právním předpisem,12)
  3. c) zásahu vyšší moci,9)
  4. d) provedení změny v evidenci půdy5) podle § 3h zákona, jestliže touto změnou nedošlo ke snížení výměry jednotlivého půdního bloku, případně jeho dílu o více než 5 % původní výměry tohoto bloku, případně jeho dílu,
  5. e) zařazení půdního bloku, případně jeho dílu do programu na podporu zalesňování zemědělské půdy12a) nejpozději do 9 měsíců ode dne, kdy ke snížení výměry došlo, popřípadě zalesnění zemědělské půdy na půdním bloku, popřípadě jeho dílu12b),
  6. f) zřízení stavby ve veřejném zájmu12c), nebo
  7. g) pozbytí právního důvodu užívání pozemku, nejvýše však do 5 % celkové výměry zemědělské půdy zařazené do tohoto opatření v rozhodnutí podle § 3 odst. 5; ke snížení výměry podle písmen a) až f) se nepřihlíží,

bude výše dotace upravena podle odstavce 6 a tato skutečnost nebude důvodem pro snížení, neposkytnutí nebo vrácení dotace podle odstavce 7.

Zemědělec se proti rozhodnutí SZIF bránil, že ke snížení výměry došlo v důsledku vrácení zemědělské půdy po uplynutí nájemní doby a že se nacházel v dobré víře. Neuspěl při odvolání u MZe ani u krajského soudu, a tak spor řešil v rámci podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud.

Nejvyšší správní soud neshledal v postupu správního orgánu žádné pochybení, neboť správní orgány postupovaly na základě právních předpisů upravujících odebírání dotace. Především se jednalo o nařízení Komise č. 796/2004 a nařízení vlády č. 242/2004 Sb. Nařízení č. 796/2004 bylo sice k 1.1.2010 zrušeno, ale stále se použije na žádosti o podporu, které se vztahují k obdobím počínajícím před 1.1.2010.

Soud konstatoval, že zemědělec nemohl být v dobré víře a že správní orgány i krajský soud, správně posoudily délku lhůty pro vrácení dotace, stanovenou čl. 73 odst. 5 nařízení č. 796/2004, na deset let ode dne výplaty do dne, ve kterém příslušný orgán poprvé oznámil příjemci neoprávněnost provedené platby. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Právní věta (platí pro případy vztahujícím se k obdobím před 1.1. 2010)

Podmínky a náležitosti pro odebírání dotací upravují nařízení Komise ES č. 796/2004 a nařízení vlády č. 242/2004 Sb. Pokud příjemce prokáže, že ke snížení výměry došlo podle § 5, odst. 5 nařízení č. 242/2004 Sb., (aplikace výjimky), bude dotace upravena a poskytne se na příslušnou výměru zemědělské půdy. Nebude se tedy jednat o důvod k vrácení dotace.

Dobrá víra zemědělce o dodržení podmínek dotace musí být prokazatelná, a nikoliv obecná a paušální.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 20.01.2016, sp. zn. 10 Afs 154/2015

Jednalo se o spor mezi příjemcem dotace na zalesnění a Ministerstvem zemědělství, které svým rozhodnutím potvrdilo rozhodnutí SZIF, jímž byla příjemci dotace uložena povinnost vrátit část dotace ve výši 448.429,86 Kč, která byla poskytnuta na založení lesního porostu. Proti rozhodnutí SZIF si příjemce dotace podal odvolání k MZE.

MZE konstatovalo, že Fond kontrolou ve dnech 8.10.-26.10.2012 správně zjistil skutkový stav týkající se nesrovnalostí a neoprávněně poskytnutých podpor. Fond však zahájil s příjemcem dotace správní řízení o vrácení finančních prostředků až dne 13.1.2014 s odvoláním na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, čl. 54.

Toto nařízení vstoupilo v platnost dnem 1.1.2014. Příjemce dotace argumentoval, že pro správní řízení mělo být použito Nařízení Rady ES č. 1290/2005. Jádrem v projednávaném sporu byla otázka, zda Fond zahájil správní řízení o povinnosti vrátit část dotace včas, resp., zda je správně stanovena lhůta pro zahájení správního řízení o povinnosti vrátit část dotace.

Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku uvedl, že v daném případě měl Fond zahájit řízení o vrácení dotace dle § 11a odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb., nejpozději v kalendářním roce následujícím po prvotním zjištění nesrovnalosti podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství. Tímto předpisem bylo Nařízení  Rady ES č. 1290/2005, které bylo platné a účinné do 31.12.2013. Právo Fondu na zahájení řízení o vrácení dotace tak zaniklo 31.12.2013.

Podle Nařízení Rady ES č. 1290/2005 byla lhůta na zahájení správního řízení o odebrání dotace nejpozději v kalendářním roce následujícím po prvotním zjištění nesrovnalosti, tedy minimálně 1 rok.

Podle Nařízení Rady Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, které nahradilo Nařízení Rady ES č. 1290/2005, je již nová lhůta na zahájení správního řízení o odebrání dotace 18 měsíců. Toto nařízení se podle čl. 121 odst. 1 věty 2 použije ode dne 1. ledna 2014 a na projednávaný spor se nevztahovalo.

Soud rozhodnutí Ministerstva zemědělství zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Obě nařízení zdůrazňují zásadu, že sankce při odebrání dotace by měly být přiměřené, účinné a odrazující.

Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze vyplývá tato právní věta.

Právo na zahájení řízení o odebrání dotace musí být od prvotního zjištění nesrovnalosti správním orgánem aplikováno v termínech podle aktuálně platného nařízení Rady EP (EU).

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29.08.2017, sp. zn. 8 A 188/2014

V dané věci se jednalo o obec, které byla poskytnuta dotace na zalesnění zemědělské půdy ve výši 103.670,60 Kč. Kontrolou SZIF byly zjištěny nesrovnalosti ve výměře plochy deklarované pro poskytnutí dotace a plochy, která byla dle kontrolního zjištění skutečně zalesněna. Rozhodnutím SZIF byla obci uložena povinnost vrátit dotaci ve výši 13.838,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podala obec odvolání k MZe. MZe rozhodnutí SZIF zrušilo a věc vrátilo k novému projednání. Jedním z důvodu zrušení bylo, že v protokolu chyběl zákres ploch zalesněných a nezalesněných a nebylo porovnání stavu zalesnění s projektem. SZIF novým rozhodnutím uložil obci vrátit dotaci obci v plném rozsahu se zdůvodněním, že rozdíl mezi deklarovanou a zjištěnou výměrou u jehličnatých porostů činí 0,19 ha a u listnatých porostů 0,20 ha. Proti správnímu rozhodnutí obec opětovně podala odvolání na Mze, které odvolání zamítlo a rozhodnutí SZIF potvrdilo.

Obec podala žalobu, kterou se domáhala zrušení správního rozhodnutí Mze u Městského soudu v Praze.

Městský soud v Praze žalobu zamítl a ve věci byla obcí podána kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

V kasační stížnosti byla uplatněna námitka, že správní orgán I. stupně nedal možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, čímž ji zbavil práva navrhnout nové důkazy a vyjádřit své stanovisko do vydání rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud shledal rozpory ve správním spisu, především doplňování spisu o fotografie zalesněných půdních bloků, aniž by byla obci dána možnost vyjádřit se k novým materiálům ve spisu.

Nejvyšší správní soud podotkl, že každý správní spis musí obsahovat soupis všech svých součástí, včetně příloh s určením data, kdy byly do spisu vloženy. Jednotlivé listy správního spisu nebyly nijak svázány, číslovány a nebylo na nich uvedeno datum vložení do spisu. Zdůraznil nutnost respektovat římskoprávní zásadu spisového pořádku „quo non est in actis, non est in mundo“ (co není ve spisech, není na světě).

Nejvyšší správní soud proto konstatoval, že v důsledku nedodržení zásady spisového pořádku a rovněž v důsledku přítomnosti rozporů v následných vyjádřeních správního orgánu, tento nebyl schopen prokázat, že příjemci dotace byla dána možnost realizovat své právo vyjádřit před vydáním rozhodnutí ke všem podkladům.

Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu již nevrátil k dalšímu řízení a současně zrušil žalobou napadené rozhodnutí Mze.

Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyplývá tato právní věta.

Správní orgán musí vést precizně správní spis.

Účastníku správního řízení musí být umožněno právo seznámit se s úplným správním spisem a vyjádřit se ke všem shromážděným podkladům pro rozhodnutí.

Skutečnost, že správní orgán nemůže prokázat, že spis již dále nebyl doplňován o další podklady, jde plně k tíži správního orgánu a nikoliv k tíži adresáta správního rozhodnutí. 

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.12.2013, sp. zn. 6 As 81/2013

Dle konstatování soudu probíhá hospodaření vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Podmínky určují, že dotaci na jeden pozemek nemohou pobírat dva různé subjekty, např. vlastník a nájemce jako hospodařící subjekt. Tímto způsobem získaná dotace se považuje za neoprávněnou a musí být vrácena.  

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2014, sp. zn. 1 As 95/2014. 

Žádost o dotaci ze SZIF v rámci Programu rozvoje venkova ČR je dobrovolná a žadatel musí splnit podmínky vyhlášené pro její poskytnutí a plnění. Dopředu si musí zvážit své ekonomické možnosti a splnitelnost kritérií, které udělení dotace předpokládá. Pokud podmínky dotace nesplní, stíhá jej povinnost vrátit dotaci nebo její část. Tato pravidla platí obecně pro všechny dotace ze státních fondů.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24.02.2016, zn. 9 A 186/2012.

 

Strana 1 z 2