Ochrana zdraví a majetku

Při krádeži dřeva došlo pádem neodborně káceného stromu na veřejnou komunikaci k těžké újmě na zdraví spolujezdce a k újmě na zdraví řidiče motocyklu. Viník závažné nehody D. V. měl v úmyslu kmen stromu odcizit, a proto jej chtěl pokácet tak, aby nebyl při této činnosti spatřen. Automobil s přívěsem, kterým na místo přijel, zaparkoval tak, aby z cesty nebyl vidět. Neudělal nic, aby upozornil případné chodce či projíždějící osoby na místo provádění takovéto nebezpečné činnosti. 

Při kácení padající kmen stromu dopadl na projíždějící motocyklový skútr, spolujezdce kmen udeřil do čelní části helmy a srazil z motocyklu. Spolujezdec utrpěl zranění, a to difuzní otok mozku, frakturu lební, střední a přední jámy lební, frakturu obličejového skeletu a byl transportován leteckou záchrannou službou do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Motocykl ještě podjel pod kmenem a padající kmen vymrštil z motocyklu řidiče, který dopadl na zpevněnou cestu a utrpěl pohmoždění pravého loketního kloubu a pohmoždění pravé kyčle.

D. V. (dovolatel) byl obviněn a rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 3. 2018 uznán vinným, že dne 11. 7. 2015 v katastru obce XY, okres Jičín, řezal motorovou pilou pahýl stromu - jasanu o délce kmenu 7 m a průměru ve své spodní části 31 cm, přičemž dostatečně nezajistil bezpečnost osob pohybujících se v jeho bezprostředním okolí a na přilehlé zpevněné cestě v prostoru ohroženém při kácení stromu.

Místo porážení stromu si řádně nezajistil, neoznačil a ani k práci nepřibral další náležitě poučenou osobu, čímž nedodržel obecné zásady bezpečnosti práce, a porušil tak ustanovení § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť vyžadují-li to dané okolnosti, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě, zdraví nebo vlastnictví jiného.

Jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a jednak jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost nahradit škodu Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha 3.

Proti rozsudku si podal obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud se v tomto směru plně ztotožnil s názorem státního zástupce a soudů, nižších instancí, že nezodpovědné a nebezpečné jednání obviněného spočívající v kácení stromu při absenci jakýchkoli bezpečnostních opatření vedlo k poškození spolujezdce těžkou újmou na zdraví a řidiči způsobilo újmu na zdraví.

Konstatoval, že dovolatel kácel strom proto, aby jej majiteli lesa odcizil, a že již z tohoto důvodu chtěl nepochybně místo takové „těžby“ utajit a nikoliv na ně kohokoliv upozorňovat, a proto ukryl své vozidlo i přívěs tak, aby je nebylo možno z cesty vidět. Při kácení předmětného kmene stromu porušil veškeré povinnosti, byl osobou „řádně neproškolenou“, kácel „bez řádného označení místa“, činil tak „při nedostatečném zajištění prostoru vymezeného kruhovou plochou o poloměru dvou délek káceného stromu“, navíc „s dopadem kmene do prostoru účelové komunikace v celé její šíři.

Nejvyšší soud proto podané dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 

Právní věta: 

Při kácení stromu se nesmí nikdo nacházet, v prostoru jeho dopadu, neboť v opačném případě může dojít ke zranění či dokonce usmrcení osob. Jestliže pak uvedenou povinnost ten, kdo kácení stromu provádí poruší, případně si k práci nepřibere další náležitě poučenou osobu, jedná se o porušení obecné prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 občanského zákoníku takové intenzity, že je třeba ji posoudit jako porušení důležité povinnosti ve smyslu trestního zákoníku v daném případě konkrétně § 147 odst. 2 a § 148 odst. 1 tr. zákoníku.        

Je přitom nerozhodné, zda účelem těžby je legální dispozice se dřevem, nebo jeho krádež. 

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.02.2019, sp. zn. 8 Tdo 1533/2018

Žalobce M.H. odcizil dřevo v cizím lese, ale ke krádeži se odmítal přiznat. K jeho usvědčení přispěl svědek J.W., který uvedl, že v lese své sestry viděl 3 pařezy s vyvráceným kořenovým balem, u kterých chybí kmeny. Od pařezů sledoval koleje od vozidla, které vedly k chatové kolonii Třešňovka. U chaty žalobce si všiml složeného čerstvě nařezaného dřeva, které velikostně odpovídalo odcizenému. Viděl přes plot, jak žalobce s dalším mužem skládali dřevo. Přivolanou policií bylo provedeno ohledání pařezů v lese a rozřezaného dříví u žalobce. Byla provedena prověrka na místě a byly ztotožněny oddenky s 3 pařezy. Na místě byly zjištěny i další rozřezané stromy. K tomu byla pořízena fotodokumentace stromů, a také vozidla žalobce vč. pneumatik a přívěsného vozíku. 

Případ byl předán k projednání přestupkové komisí města Klatovy. 

Komise dospěla k závěru, že obviněný úmyslně odcizil tři smrky a u čtvrtého se nepodařilo ztotožnit patu stromu s pařezem. Obviněný se zmocnil cizího majetku, tj. cizího dřeva a způsobil tak soukromé osobě škodu. Koleje auta obviněného vedly od pořezaných stromů v lese k zahradě obviněného, určité množství dřeva měl ve chvíli, kdy na místo dorazila hlídka policie ještě v přívěsném vozíku auta. Pak měl složené čerstvě pořezané dřevo, které se podařilo ztotožnit tak, že se jednalo o dřevo z předmětných stromů včetně doloženého množství dřeva v množství tří vzrostlých smrků. Obviněný věděl, že dřevo v lese mu nepatří, přesto se jemu nepatřícího dřeva zmocnil tím, že ho odvezl a zpracoval, a to pouze ve svůj vlastní prospěch. Obviněný tedy chtěl dřevo získat. V jednání obviněného bylo možné spatřovat úmysl přímý. 

Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně města Klatovy ze dne 25.10.2016 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Žalobce se proti rozhodnutí odvolal ke Krajskému úřadu Plzeňského kraje. Ten rozhodnutí dne 9.2.2017 zrušil a věc vrátil přestupkové komisi k novému projednání pro nepřezkoumatelnost odůvodnění formy zavinění přestupku. 

Komise přestupek znovu projednala a uložila žalobci pokutu 2.000,-Kč a náhradu nákladů řízení 1.000,- Kč. Správní orgán prvního stupně ve svém druhém rozhodnutí odkázal poškozenou s nárokem na náhradu škody dle ust. § 70 odst. 2 zákona o přestupcích na soud. 

Žalobce ve správním řízení nabídl vyrovnání s tím, že je ochoten uhradit finanční částku ve znaleckém posudku a požadoval navrácení dřevní hmoty, která nebyla ztotožněna. Poškozený uplatňoval škodu a nesouhlasil s ohodnocením dle znaleckého posudku, neboť dřevo hodnotil jako řezivo a oceněno bylo jako dřevo palivové. Vzhledem k tomu správní orgán poškozeného odkázal s jeho nárokem na náhradu škody na soud. 

Žalobce poté napadl rozhodnutí žalovaného (krajského úřadu) u Krajského soudu v Plzni. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků města Klatovy.   

Krajský soud v Plzni konstatoval, že žalobce v žalobě tvrdil obdobné námitky jako v odvolání. S těmito námitkami se však vypořádal již žalovaný a s jeho závěry se soud ztotožnil. Soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, zamítl. 

Právní věta: 
Obviněný věděl, že stromy nejsou jeho majetkem, neměl žádné oprávnění k tomu je rozřezat, naložit do přívěsu za auto a složit na svůj pozemek. Naplnil tak hlavní podmínku skutkové podstaty krádeže, tedy způsobil škodu na cizím majetku přisvojením si cizí věci. 

Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 29.03.2019, sp. zn. 17 A 103/2017

Soudní spor řeší odpovědnost vlastníka starého stromu, jehož větev, zasahující do veřejného prostranství, pádem poškodila zaparkovaný osobní automobil.

Vlastník stromu tvrdil, že neodpovídá za škodu způsobenou pádem větve, protože prováděl pravidelnou kontrolu stavu stromu prováděl běžnou údržbu. 

Věc byla řešena soudem, kdy prvostupňový soud zamítl žalobu na náhradu škody a dal vlastníku za pravdu, poukazem, že nezanedbal pravidelnou údržbu stromu. 

Poškozený podal ve věci odvolání, kdy věc byla řešena krajským soudem. Tento původní rozsudek změnil, tak že základ nároku poškozeného byl opodstatněný a výrok rozsudku týkající se nákladů řízení rozsudek zrušil. 

 Krajský soud uvedl, že podle znaleckého posudku hnilobu uvnitř stromu rozpoznat vizuálně, lze zjistit vady ve větvení či zarůstání kůry, což je předpokladem výskytu hniloby. Řešení může navrhnout odborná arboristická firma a u starých stromů zabrání ulomení větví např. vazba koruny, což bylo v hodné v tomto případě, vzhledem ke stáří stromu 80 let. Usychání větví mělo být pro žalovaného signálem pro zadání odborného posouzení stavu stromů. 

Vlastník stromu podal ve věci dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Tento však dovolání odmítl s poukazem, že vlastník stromu zanedbal prevenční povinnost. V areálu vlastníka se nacházelo množství starých vzrostlých stromů, jejichž větve zasahovaly do veřejného prostranství sloužícího k parkování aut a pohybu chodců. Nejvyšší soud uvedl, že stáří a vzrůst stromů měly totiž vést vlastníka k důkladnější péči o ně a k zajištění odpovídajícího způsobu jejich ošetření, přičemž takovéto možnosti existují a je na něm, aby zvolil pro něj dostupná a dostatečná účinná preventivní opatření. 

Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR vyplývá tato právní věta

Vlastník stromu nemá z hlediska tzv. generální prevence podle občanského zákoníku absolutní povinnost počínat si tak, aby za všech okolností byla vyloučena možnost pádu stromu či jeho větví, nýbrž je povinen postupovat při správě svého majetku natolik obezřetně, jak lze vzhledem ke konkrétní situaci na něm rozumně požadovat.  

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 04.12.2013, sp. zn. 25 Cdo 2508/2012

Předložení znaleckého posudku z oboru dendrologie za účelem prokázání infekce korun stromů, není vymezením žalobního bodu, nýbrž návrhem na provedení důkazu, který má podpořit tvrzení ve včasné žalobě, a proto není omezeno lhůtou dle § 71 odst. 2 věta třetí soudního řádu správního („Žalobce může … Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body, jen ve lhůtě pro podání žaloby.“).

Předložený znalecký posudek v kontextu obsahu žaloby není žádným jejím rozšířením o nové žalobní body. Soudní řád správní – narozdíl od případu rozšíření žaloby – pak v žádném ze svých ustanovení neupravuje lhůtu, která by účastníky řízení omezovala v navrhování důkazů.    

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 08. 2010, zn. 2 As 28/2010

Jak lesní zákon, tak občanský zákoník upravuje povinnost předcházet hrozícím škodám, nezakládá však absolutní odpovědnost za všech okolností za pád stromu ze sousedního pozemku.

Vyvrácení dubu, který byl zdravý a s adekvátním kořenovým systémem, bylo nepředvídatelnou událostí způsobenou náhodným souběhem extrémních klimatických podmínek, přičemž samotná okolnost, že strom rostl v náklonu nad silnicí, nepředstavovala důvod jeho pádu. Nebylo-li v dané situaci objektivně možno nebezpečí pádu stromu předvídat, netížila vlastníka pozemní komunikace povinnost k provedení nezbytně nutných opatření k zabezpečení komunikace proti hrozící škodě pádem stromu ze sousedního pozemku podle § 22 odst. 1 a 2 lesního zákona.