V projednávaném případě se jednalo kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, který potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje o přičlenění pozemků k honitbě Borek. O přičlenění několika pozemků
v katastrálním území Jetětice, Kučeř, Květov a Vůsí k honitbě Borek požádalo žádostí z 24. 8. 2015 Honební společenstvo Jickovice, jakožto držitel honitby Borek. Městský úřad Písek (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím z 20. 7. 2021 této žádosti vyhověl.

Honitba Borek sousedí s honitbou Schwarzenberská obora Květov (dále jen „Květov“), jejímž držitelem je žalobce a) J. S., a uživatelem žalobce b) ORLÍK NAD VLTAVOU, s. r. o., a má formu obory [§ 2 písm. j) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti]. Oba žalobci nesouhlasili se závěrem městského úřadu, že díky existenci oborního plotu nemají přičleněné pozemky souvislost s oborou Květov a proto proti tomuto rozhodnutí městského úřadu podali odvolání ke Krajskému úřadu Jihočeského kraje - žalovaný.

Žalobci nesouhlasili ani se závěrem, že posuzovaný blok pozemků má nejdelší hranici s honitbou Borek, neboť dosud (v době podání odvolání) nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce a) z 3. 9. 2015 projednávané městským úřadem a o žádosti žalobce a) z 6. 5. 2019 podané k Městskému úřadu Milevsko. Na základě těchto žádostí by mělo dojít ke změně průběhu hranic honitby. Konkrétně by na základě žádosti z 3. 9. 2015 měly být vyjmuty některé pozemky z honitby Borek a ty by měly být přičleněny do honitby Schwarzenberská honitba Orlík III (dále jen „Orlík III“), jejímž držitelem je žalobce a). Na základě žádosti z 6. 5. 2019 by měly být k honitbě Orlík III přičleněny nové pozemky. Krajskému úřad však rozhodnutím odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí městského úřadu.

Žaloba

Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud shrnul, že oborní oplocení je překážkou pohybu zvěře (§ 17 odst. 5 zákona o myslivosti), a proto k oboře nelze přičlenit pozemky vně plotu, které nebudou ohrazeny. Nepřisvědčil argumentaci žalobců, že oplocení obory Květov umožňuje průchod některých druhů zvěře, které se v oboře nechovají. Celá obora musí být oplocena tak, aby zabraňovala chované zvěři volně vybíhat, a zároveň tak, aby chovaná zvěř mohla využívat celé území obory [§ 2 písm. j) zákona o myslivosti]. K oboře (resp. k honitbě ve formě obory) proto nelze přičlenit pozemky vně oborního plotu, které nebudou ohrazeny oborním plotem. Dále se zabýval i námitkou, dle které mělo být řízení přerušeno kvůli dalším probíhajícím řízením a konstatoval, že správní orgány nebyly povinny řízení přerušit. Krajský soud žalobu zamítl.

Kasační stížnost

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně b) (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost.

V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla hlavní námitky že:

• Oborní oplocení nepřerušuje souvislost honebních pozemků, nejedná se o absolutní bariéru jako dálnice atp.
• Zákon o myslivosti nezakazuje přičlenění pozemků vně oborního oplocení, které by mohly tvořit ochranné pásmo (např. pro lov predátorů).
• Namítala, že se Krajský soud bez odůvodnění odchýlil od svého dřívějšího rozsudku z prosince 2022.
• Námítala nepřípustné nepřerušení řízení (probíhala jiná řízení o změně hranic honiteb, která mohla vést k jinému výsledku).

Vyjádření žalovaného

Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasil s názorem stěžovatelky, že obora nemusí být oplocena přesně po svém obvodu. Z ustanovení § 2 písm. j) zákona o myslivosti vyplývá, že obora musí být oplocena po svém obvodu. Nedodržení průběhu oplocení obory naplňuje následný postup podle § 31 odst. 6 písm. j) zákona o myslivosti.
Na pozemcích, které formálně budou součástí honitby, ale nebudou po obvodu oploceny, nepůjde dosáhnout podmínky pro intenzivní chov zvěře podle § 2 písm. j) zákona o myslivosti.

Nejvyšší správní soud (NSS)

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda se krajský soud skutečně bez jakéhokoli vysvětlení odchýlil od svého rozsudku z prosince 2022. Pokud by tomu tak skutečně bylo, tak by se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat ostatními námitkami, které se týkají otázek oplocení obory, neboť tyto námitky jsou skutkově a právně neoddělitelné ve vztahu k údajně rozporným závěrům nyní přezkoumávaného rozsudku a rozsudku z prosince 2022, a rozsudek krajského soudu by zrušil.

NSS neshledal porušení, protože rozdílné závěry souvisely s odlišnými skutkovými okolnostmi případů (v rozsudku z prosince 2022 šlo o jedinou vhodnou honitbu pro přičlenění pozemků). Vzhledem ke skutkové situaci, kterou posuzoval v rozsudku z prosince 2022, dospěl krajský soud jinými slovy k závěru, že přičleňované pozemky nelze přičlenit k žádné jiné honitbě, a proto musí být přičleněny k honitbě Květov.

Naopak v nyní přezkoumávaném rozsudku vycházel krajský soud ze skutkového zjištění, které stěžovatelka nesporuje, že v době rozhodování správních orgánů měly posuzované pozemky nejdelší společnou hranici s oborou Borek, a proto byly přičleněny právě k ní. Na základě výše uvedeného je tedy zřejmé, že z porovnávaných rozsudků krajského soudu vyplývají skutkové rozdíly, které mohly být důvodem pro odlišné rozhodnutí krajského soudu. Byť krajský soud tuto skutkovou odlišnost měl v přezkoumávaném rozsudku výslovně zdůraznit, je tato odlišnost dostatečně patrná, a lze tedy na jejím základě seznat důvody, pro které krajský soud rozhodl v porovnávaných věcech odlišně. Nejvyšší správní soud proto, v tomto ohledu, neshledal důvod pro zrušení nyní přezkoumávaného rozsudku krajského soudu.

NSS potvrdil, že oborní oplocení je překážkou pohybu zvěře ve smyslu § 17 odst. 5 zákona o myslivosti, protože znemožňuje chované i volně žijící spárkaté zvěři bezpečný průchod. Oborní oplocení narušuje souvislost honebních pozemků. K honitbě-oboře proto nelze přičlenit pozemky, které neleží vnitřně vůči oplocení.

NSS upřesnil, že oplocení nemusí vést přesně po obvodu honebních hranic,
ale musí být umístěno tak, aby zvěř mohla využívat území honitby v maximálním rozsahu. To nicméně neznamená, že oborní oplocení nutně musí přesně kopírovat hranice schválené honitby. Postačí, pokud je s ohledem na konkrétní prostorové možnosti přiměřeně následuje.

K nepřerušení řízení NSS konstatoval, že správní orgány nemusely vyčkat na jiná řízení, protože v daném případě nebyla přezkoumávaná rozhodnutí právně ani skutkově závislá na výsledcích oněch jiných řízení (nešlo o nezbytnou "předběžnou otázku" dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu).

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.

Právní věta

1. Oborní oplocení představuje překážku pohybu zvěře ve smyslu § 17 odst. 5 věty druhé zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.
2. Mají-li být k oboře, jakožto specifickému typu honitby podle § 2 písm. j) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, přičleněny další pozemky, musí se tyto pozemky stát prostorovou součástí již existující obory a umožňovat chované zvěři volný pohyb po celém takto vzniklém prostoru.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.04.2024,

č.j. 8 As 88/2023-59