V daném případě se jednalo o spor vlastníka zemědělské půdy, který chtěl dosáhnout jejího zalesnění. Zalesnění nebylo povoleno správním orgánem – stavebním úřadem, který nevydal územní rozhodnutí, potřebné pro zalesnění. Důvodem nevydání bylo nezanesení plánovaného lesa do územního plánu.
Územní plán ve výčtu využití pozemku nezahrnoval účel lesního hospodářství. Vlastník zemědělské půdy podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ke krajskému soudu, tento žalobu zamítl s odůvodněním, že územní plán jasně definuje přípustná využití dotčených pozemků, mezi kterými není využití pro účely lesního hospodářství. Územní plán je závazný, a pokud mu záměr odporuje, správní orgán nemůže změny využití území povolit.
Ve věci byla podána kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Tento kasační stížnosti nevyhověl a konstatoval, že pokud pozemky nesplňují podmínky přípustného, resp. podmíněně přípustného využití pro lesní hospodářství, potom zalesnění takovýchto pozemků, není dle územního plánu přípustné.
Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyplývá tato právní věta.
Územní plán je závazný pro vydání územního rozhodnutí. Respektování územního plánu je veřejným zájmem. Pokud záměr zalesnění pozemků není v souladu s územně plánovací dokumentací, tak stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne.
Pozn.: V daném případě se vlastník zemědělské půdy snažil změny rozhodnutí správního orgánu dosáhnout podáním žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu ke krajskému soudu. Tato žaloba nebyla úspěšná z důvodu, že zalesnění bylo projektováno v rozporu s územním plánem. Pravděpodobně vhodnějším řešením by bylo podání návrhu, kterým by se navrhovatel domáhal zrušení části územního plánu podle § 101a soudního řádu správního (tzv. řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části). V případě podání tohoto návrhu proti územnímu plánu, je osobou pasivně legitimovanou obecní úřad, případně úřad územního plánování.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.04.2016, sp. zn. 1 As 303/2015
V předmětné věci se jednalo o spor mezi žadatelem o dotaci na zalesnění a orgánem SZIF, který rozhodl o vrácení části poskytnuté dotace.
Kontrolou SZIF na místě bylo zjištěno, že projekt na zalesnění uvádí nižší počet sazenic, než je minimální počet stanovený vyhláškou č. 139/2004 Sb. Kontrolní orgán SZIF zjistil, že počet životaschopných sazenic klesl pod 80% minimálního počtu stanoveného vyhláškou. SZIF při kontrole konstatoval, že z projektu na zalesnění vyplývá, že žadatel nesplnil ani podmínku zachování nejméně 90% minimálního počtu životaschopných sazenic do 12 měsíců od zalesnění.
Na základě této skutečnosti uložil SZIF žadateli vrátit část poskytnuté dotace ve výši 244.087,- Kč z poskytnuté částky 347.016,60 Kč.
Žadatel se hájil, že postupoval podle zalesňovacího projektu a nenese odpovědnost za nesprávné údaje v tomto projektu. Jeho argumentace spočívala v tvrzení, že zalesnění provedl v dobré víře, v souladu s projektem schváleným SZIF, a že mu bylo rozhodnutím SZIF uloženo provést zalesnění dle předloženého projektu. Jeho další námitkou bylo, že projekt byl vypracován odborným lesním hospodářem.
Ve správním řízení žadatel se svými argumenty neuspěl (odvolání bylo ve správním řízení zamítnuto Ministerstvem zemědělství). Ministerstvo zemědělství ve svém rozhodnutí uvedlo, že správnímu orgánu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost předloženého projektu na zalesnění.
Věc dále řešil Městský soud v Praze, u kterého byla podána žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení správního rozhodnutí. Zásadní spornou otázkou mezi žalobcem a žalovaným bylo, zda správní orgán má přezkoumat správnost projektu zalesnění. Dle žalobcova tvrzení byla dotace na zalesnění vyplacena v důsledku omylu správního orgánu (SZIF), a v tomto případě žalobce tvrdil, že nemá povinnost dotaci vrátit.
Městský soud žalobu zamítl. Soud poukázal na skutečnost, že žalobce má možnost žádat náhradu vzniklé škody za špatně zpracovaný projekt po odborném lesním hospodáři, který zpracoval projekt nesprávně.
Z odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze vyplývají tyto právní věty.
- Správní orgán (SZIF) při rozhodování o zařazení žádosti do programu na podporu zalesnění, postupuje podle podmínek Nařízení vlády č. 8/2004 Sb., kdy nedílnou součástí žádosti o dotaci je projekt zalesnění. Není však povinností správního orgánu posuzovat věcnou správnost projektu zalesnění.
- Pokud byla žadateli poskytnuta dotace na základě jeho žádosti, jejíž nedílnou součástí byl nesprávný projekt zalesnění a podle tohoto projektu došlo k vyplacení dotace, nelze tuto skutečnost hodnotit jako provedení platby omylem správním orgánem (SZIF).
- Povinnosti vrátit část dotace se neuplatňuje pouze v případě, když platba byla provedena v důsledku omylu správního orgánu, a pokud žadatel o dotaci nemohl chybu prokazatelně objevit (tento omyl nezavinil).
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.03.2013, sp. zn. 5 CA 111/2009
V dané věci Městský soud v Praze řešil žalobu proti rozhodnutí správního orgánu – České inspekce životního prostředí a dále proti rozhodnutí Ministerstva ŽP, jako odvolacího orgánu. Žalobou se subjekt – lesní podnik, domáhal zrušení správní sankce za neoprávněné dozalesnění lesních pozemků, které jsou součástí evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Sankce správního orgánu byla rozdělena do tří částí:
- za nedovolené zasahování do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů ve výši 100.000,- Kč,
- za nedovolené zasahování do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů rostlin 100.000,- Kč
- za vykonávání zakázané činnosti v evropsky významné lokalitě ptačí oblasti, pro kterou je vyžadován souhlas orgánů ochrany přírody 300.000,-Kč,
poškozeny měly být, mimo jiné, stanoviště chráněných druhů rostlin Koprníku štětinolistého, Prhy chlumní a zvláště chráněného druhu živočicha Tetřívka obecného.
Lesní podnik se hájil tím, že postupoval dle rozhodnutí orgánů státní správy, jímž byl pozemek prohlášen za PÚFL a bylo vydáno územní rozhodnutí o změně využití území a pozemek bylo nutno dozalesnit. Lesní podnik namítal, že činnost prováděl na objednávku dle smlouvy s Pozemkovým fondem ČR, který má vlastnické právo k pozemku a vlastní zalesnění provedl další subdodavatel.
Městský soud přezkoumal danou věc a dospěl k závěru, že zalesnění bylo provedeno neoprávněně. Rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno z důvodu vad a nesprávného zjištění skutkového stavu, spočívajícím v zapojení jednotlivých subjektů na zalesnění pozemku. Podle názoru soudu bylo třeba ve správním řízení posoudit odpovědnost všech zainteresovaných subjektů a rozhodnout o uložení pokuty, stanovení její výše a rozdělení podle míry zavinění. Žalovaný správní orgán nesprávně vymezil okruh účastníků řízení, a to především opomenutím objednatele zakázky, tj. Pozemkového fondu ČR, který byl jeho vlastníkem.
Vada v rozhodnutí spočívala v nepřezkoumatelnosti konečného výroku ČIŽP, která nedostatečně rozvedla, kterými skutky žalobce porušil povinnost vyplývající z konkrétního ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny. Ministerstvo ŽP tuto nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nijak nenapravilo.
Z odůvodnění rozsudku Městského soudu vyplývají tyto právní věty.
Výrok, kterým se ukládá správní sankce, musí být odůvodněn a uvedeno které konkrétní ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny bylo porušeno. Nezbytné je uvést, kterými skutky bylo konkrétní ustanovení zákona porušeno.
Účastní-li se na protiprávním jednání podle zákona o ochraně přírody a krajiny více subjektů, je nezbytné zkoumat odpovědnost a zavinění všech těchto subjektů.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10.03.2016, sp. zn. 8 A 138/2012
Lesy v národních přírodních rezervacích nelze zařazovat do kategorie lesů hospodářských, ustanovení o zásazích proti škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídatelných škod lze použít jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody. Pro hospodaření a zásahy proti škodlivým činitelům musí být brán zřetel na veřejný zájem. Je třeba upřednostnit nedestruktivní zásahy v lese.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 09.06.2015, sp. zn. 6 A 171/2011.