Společnost Penzion Severka s.r.o., v období od 2. čtvrtletí 2019 do 19. 4. 2021 prováděla bez rozhodnutí orgánu státní správy lesů (SSL) o odnětí či omezení pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL) rozsáhlé zásahy na pozemku ve vlastnictví státu (s právem hospodaření pro Lesy ČR, s. p.).
Prvostupňovým rozhodnutím Městského úřadu Kadaň byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 54 odst. 2 písm. a) lesního zákona (zábor a neoprávněné užívání lesního pozemku). Za tento přestupek jí byla uložena pokuta ve výši 250 000 Kč; byla jí uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, dále byla žalobkyni uložena povinnost nahradit poškozenému Lesy České republiky, s.p. (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“ nebo „poškozený“) škodu způsobenou mu spáchaným přestupkem ve výši 526 918 Kč, bezdůvodné obohacení ve výši 61 575 Kč a účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním nároku poškozeného na náhradu škody ve výši 22 000 Kč. Krajský úřad Ústeckého kraje rozhodnutí Městského úřadu Kadaň částečně změnil, ale potvrdil výši pokuty.
Penzion Severka s.r.o., (žalobkyně) podala žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Žaloba
Žalobkyně v žalobě argumentovala, že přestupkové řízení mělo být přerušeno, neboť u civilního soudu (Okresní soud v Chomutově) probíhala žaloba na určení vlastnického práva k části dotčeného pozemku. Pokud by civilní soud určil, že pozemek patří soukromému vlastníkovi, neměl by statut lesa, ale ostatní/rekreační plochy.
Napadala, že správní orgány v průběhu řízení měnily rozsah dotčené plochy (od 1 000 m2 v oznámení, přes 2 385 m2 při prvním šetření, po 1 821 m2 ve výsledném rozhodnutí).
Žalobkyně namítala, že rozhodnutí správních orgánů byla založena na neúplně a nesprávně zjištěném skutkovém stavu, neboť nebyl zjištěn stav „dotčených pozemků“ před jejich „údajným záborem“, nebyl zjištěn rozsah „domnělého záboru“ a časové období, kdy mělo k „záboru“ dojít; správní orgány ignorovaly návrh žalobkyně na provedení výslechu „tehdejších revírníků“; nevypořádaly se s jejím tvrzením o hrozbě sesuvu svahu na pozemku Tvrdila, že terénní úpravy byly provedeny s vědomím/souhlasem revírníků a kácení vynutila kůrovcová kalamita či těžba Lesů ČR. Úpravy svahu měly podle žalobkyně zabránit hrozícímu sesuvu na penzion. Žalobkyně dále odmítala vznik bezdůvodného obohacení.
Krajský soud
Právní zástupce žalobkyně při jednání navrhl, aby soud provedl důkaz místním šetřením za účelem prokázání nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť má za to, že byly nepřesně vymezeny jednotlivé části pozemků tvořících zábor.
Soud rozhodl o neprovedení tohoto důkazu pro nadbytečnost s odůvodněním, že skutkový stav je koncentrován ve správním řízení a účastníkům nepřísluší, aby doháněli svou procesní liknavost před soudem. V posuzovaném případě byly k námitkám žalobkyně při (opakovaném) ohledání předmětného pozemku vytyčeny hranice předmětného pozemku a následně bylo vyhotoveno geodetické zaměření lomových bodů záboru. Žalobkyně v prvostupňovém řízení ani v odvolacím řízení proti tomuto zaměření nevznesla žádné námitky.
Soud dále uvedl, že neprojednával požadavek žalobkyně na moderaci uložené sankce. Tento požadavek byl totiž poprvé vznesen právním zástupcem žalobkyně až v konečném návrhu.
Soud zdůraznil, že s. ř. s. ve svém § 78 odst. 2 umožňuje soudu, aby upustil od uložené sankce nebo ji snížil, dospěje–li k závěru, že trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, nicméně může tak učinit pouze tehdy, navrhl–li takový postup žalobce v žalobě. To však žalobkyně neučinila a vzhledem k tomu, že takový postup navrhla až při jednání soudu ve svém konečném návrhu, jednalo se o návrh opožděný. Návrh výroku rozsudku je totiž zákonnou náležitostí žaloby [k tomu srov. § 71 odst. 1 písm. f) s. ř. s.], lhůta pro podání žaloby je stanovená v § 72 odst. 1 s. ř. s. jako dvouměsíční a počíná běžet ode dne oznámení napadeného rozhodnutí, a tuto lhůtu nelze dle § 72 odst. 4 s. ř. s. prominout. Proto se soud návrhem na moderaci pokuty nemohl věcně zabývat.
Soud nezpochybnil, že se může jednat o sankci, která se může citelně projevit v majetkové sféře žalobkyně. Negativní zásah do majetkové sféry pachatele je však jednou ze základních funkcí pokuty, jíž je funkce represivní, která plyne ze samé podstaty její povahy, jakožto trestu za protiprávní jednání. Uložená pokuta proto musí být pro pachatele citelná, protože v opačném případě by trestání postrádalo jakéhokoli smyslu. To, že by měla uložená pokuta pro ni likvidační charakter, žalobkyně nenamítala.
Soud konstatoval, že veřejnoprávní charakter lesa nezávisí na vlastníkovi. Vlastnické právo k pozemku nemá vliv na to, zda je pozemek určen k plnění funkcí lesa (PUPFL) podle § 3 odst. 1 lesního zákona. Pozemek neztrácí charakter lesa změnou vlastníka ani faktickou změnou užívání, ale výhradně konstitutivním rozhodnutím orgánu státní správy lesů o jeho odnětí.
K námitce žalobkyně na přerušení řízení (§ 64 odst. 1 písm. c) správního řádu) se soud vyjádřil tak, že přerušení řízení z důvodu předběžné otázky není automatickou/obligatorní povinností správního orgánu. Správní orgán musí poměřovat zájem na vyčkání rozhodnutí s ústavním právem na projednání věci bez zbytečných průtahů (§ 6 odst. 1 správního řádu, čl. 38 odst. 2 Listiny). Civilní žaloba (na určení vlastnického práva k části dotčeného pozemku) byla navíc v průběhu času pravomocně zamítnuta, čímž se námitka ukázala i věcně nepodloženou.
Soud nesouhlasil s námitkou neúplného a nesprávně zjištěného skutkového stavu správními orgány, Uvedl, že oznámení o zahájení přestupkového řízení poskytuje předběžnou kvalifikaci a popis skutku. Dokazováním se podrobnosti (výměra, přesný časový úsek) upřesňují. Totožnost skutku je zachována, pokud zůstává totožné jednání nebo následek. Původní měření bylo na základě námitek žalobkyně opraveno přesným geodetickým zaměřením za její přítomnosti (1 821 m2), proti němuž v průběhu správního řízení nevznášela námitky.
K námitce souhlasu revírníka s kácením stromů zdůraznil, že souhlas revírníka nedává oprávnění k měnění lesního pozemku na parkoviště, terasy či stavby. Odlesněný pozemek zůstává stále PUPFL. Tvrzení o sesuvu svahu a existenci historické zdi neomlouvá svévolné stavební zásahy a stavbu sauny, jezírka či skleníku bez stavebních povolení a povolení orgánu SSL. Podmínky krajní nouze splněny nebyly.
Soud doplnil, že neoprávněný zábor a změna využití lesního pozemku je trvajícím přestupkem. Mezníkem, který ukončuje trvající přestupek jako jeden skutek,
je doručení oznámení o zahájení přestupkového řízení. Správní orgán správně vymezil konec páchání přestupku k datu předcházejícímu tomuto oznámení.
Podle názoru soudu obstál závěr žalovaného o vzniku bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud totiž v řadě svých rozhodnutí, opakovaně judikoval, že z hlediska posouzení otázky získání bezdůvodného obohacení užíváním cizí věci bez právního důvodu, není významné, zda a jakým způsobem bylo užívání věci konzumováno. Ve světle výše uvedeného je zde tudíž bez významu, zda a jakým způsobem příslušnou část pozemku parc. č. XC zasaženou její činností žalobkyně využívala, neboť její povinnost k vydání bezdůvodného obohacení má původ v omezení vlastnického práva poškozeného, aniž by mu za to byla poskytována patřičná náhrada. Mezi účastníky přitom není sporu o tom, že žalobkyně užívala předmětný pozemek bez jakéhokoli právního důvodu.
Soud uzavřel, že shledal žalobu v mezích žalobních bodů zcela nedůvodnou. Proto ji podle zamítl.
Právní věta
Ke změně pozemku určeného k plnění funkcí lesa (PUPFL) nedochází faktickou změnou jeho užívání ani probíhajícím civilním sporem o vlastnictví nebo změnou vlastníka, ale výhradně konstitutivním rozhodnutím orgánu státní správy lesů.
Protiprávním užíváním cizího (státního) lesního pozemku pro komerční a rekreační účely bez placení nájemného či úhrady za odnětí vznikl žalobkyni jasný majetkový prospěch na úkor vlastníka.
Návrh na moderaci trestu podle § 78 odst. 2 s. ř. s. podaný až při ústním jednání před krajským soudem je opožděný.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem 17.02.2026, č.j. 16 A 45/2023-60