Na lesních pozemcích vlastníka lesa (nyní žalobce) provedla ČIŽP inspekční šetření a zjistila existenci holin, resp. nezajištěných porostů. Výsledky inspekčního šetření byly podkladem pro zahájení řízení o uložení pokuty za správní delikt.
Sankce byla vlastníku lesa uložena za ohrožení životního prostředí v lesích tím, že vlastním zaviněním vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Vytýkaného jednání se měl žalobce dopustit tím, že jako vlastník lesa nezajistil obnovu lesních porostů stanovištně vhodnými dřevinami a jejich včasnou a soustavnou výchovu tak, aby se zlepšoval jejich stav, zvyšovala jejich odolnost a zlepšovalo plnění funkcí lesa na lesních pozemcích - (celková holá plocha bez lesních porostů činila 1,38 ha). Vlastník lesa se proti rozhodnutí ČIŽP odvolal k MŽP.
První rozhodnutí inspekce bylo MŽP zrušeno a po vydání nového rozhodnutí ČIŽP se žalobce znovu odvolal k MŽP. Ministerstvo životního prostředí následně změnilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí tak, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 151.000,- Kč podle § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.
Žalobce (vlastník lesa) s pokutou nesouhlasil a žalobou se domáhal u Městského soudu v Praze přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného (Ministerstvo životního prostředí).
Žalobce v žalobě namítal, že ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o ČIŽP lze řízení o uložení pokuty zahájit (a tedy podle žalobce logicky i ukončit) jen do jednoho roku ode dne, kdy se inspekce dověděla o porušení povinností uvedených v § 4 zákona o ČIŽP.
Žalobce tvrdil, že žalovaný, nedodržel výše uvedené zákonné omezení a vydal své rozhodnutí po uplynulé lhůtě.
Podle žalobce bylo také zjištění správních orgánů v rozporu s obsahem lesního hospodářského plánu. Postup správních orgánů, které za základ svého rozhodnutí braly obsah lesní hospodářské osnovy pro LHC Telč, byl podle žalobce nesprávný, neboť lesní hospodářský plán je nadřazen lesním osnovám.
Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí a žalobu neshledal důvodnou.
Soud konstatoval, že z hlediska odpovědnosti žalobce za správní delikt tedy bylo rozhodným skutkovým zjištěním pouze to, zda v minulosti na předmětných pozemcích vznikla holina (tuto skutečnost žalobce nijak v řízení před správními orgány ani v žalobě nerozporoval), a zda byla tato holina v předepsaném časovém rozmezí nejen zalesněna ve smyslu § 2 písm. i) lesního zákona (založení lesního porostu), ale i zajištěna. Vytvořením podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů podle § 4 písm. c) zákona o ČIŽP se žalobce dopustil porušení povinností podle § 31 odst. 1 a 6 lesního zákona.
Právní věta:
Životní prostředí v lesích je chráněným objektem, přičemž zákonným znakem skutkové podstaty je umožnění působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Skutková podstata tohoto správního deliktu zahrnuje nejen vytvoření podmínek pro působení těchto činitelů ve smyslu jednorázového konání či opomenutí, ale i v udržování protiprávního stavu – tj. takového stavu, který škodlivé působení biotických a abiotických činitelů umožňuje. Jde tak skutečně o delikt trvající, který spočívá v udržování protiprávního stavu (umožnění škodlivé činnosti).
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31.05.2017, sp. zn. 10 A 99/2012.