V daném případě se jednalo o spor mezi firmou TEXTRON CONSULTING s.r.o., a Ministerstvem životního prostředí o určení odpovědnosti za poškození životního prostředí těžbou.
Žalobce firma TEXTRON CONSULTING s.r.o., nakoupila lesní pozemky a po udělení souhlasu státní správy lesů zadala třetí osobě provedení těžby. Při přibližování dříví došlo k poškození komunikace, na což reagovala Česká inspekce životního prostředí uložením sankce firmě TEXTRON CONSULTING s.r.o.
ČIŽP svým rozhodnutím uložila žalobci pokutu ve výši 180 000 Kč za správní delikt podle § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů, spočívající v tom, že žalobce vlastním zaviněním v měsících červnu a červenci 2013 přibližováním dříví z těžby poškodil lesní pozemky v katastrálním území Krumsín a ohrozil životní prostředí v lese, přičemž svým jednáním vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů.
Žalobce měl podle výroku prvostupňového rozhodnutí přibližováním dříví ke zpevněné cestě do Krumsína závažně poškodit lesní pozemky na ploše cca 400 m2 délce cca 45 m vytlačenými kolejemi o šířce cca 0,6 m a hloubce 0,3 m nacházejícími se mezi zpevněnou komunikací a lesní cestou. Celková plocha lesního stanoviště poškozená pojezdem těžké mechanizace činila cca 1835 m2, přičemž hloubka tohoto poškození dosahovala až 0,5 m.
Proti rozhodnutí se žalobce odvolal k MŽP, ale to rozhodnutí ČIŽP potvrdilo.
Poté podal žalobce proti rozhodnutí MŽP žalobu k Městskému soudu v Praze.
Městský soud v Praze se vyjádřil k námitkám žalobce a shledal je velmi obecnými. Podrobně se zabýval námitkou, kdy žalobce poukazoval na to, že se předmětného správního deliktu svým jednáním nedopustil. Uvedl, že nesouhlasí s tím, že by se dopustil vlastní činností ohrožení životního prostředí v lese, a namítl, že se protiprávního jednání měly v daném případě dopustit žalobcem blíže neoznačené třetí osoby.
Žalovaný (MŽP ČR) naopak konstatoval, že žalobce zcela nezpochybnitelně těžební práce a s tím související přibližování v daném lokalitě zajišťoval, že těžba včetně přibližování probíhala z jeho podnětu a na základě jeho plného vědomí. Zdůraznil, že pro prokázání odpovědnosti žalobce za zjištěný skutek ve smyslu ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. nebylo rozhodující, zda těžbu a přibližovací práce provedl žalobce přímo sám, či si pro tuto činnost někoho zjednal a pověřil ho provedením této činnosti.
Městský soud v Praze k obecně vzneseným námitkám uvedl, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení správnímu soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Zdůraznil, že není úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel.
Městský soud v Praze podotkl, že Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně judikoval, že žalobní body musí žalobce koncentrovat přímo v podané žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Za řádně uplatněný žalobní bod tedy nelze považovat pouhý odkaz na argumentaci vznesenou v podáních v rámci správního řízení, a to ani v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
Městský soud v Praze konstatoval, že žalovaný nepochybil, pokud uzavřel, že je žalobce za zjištěný skutek odpovědný ve smyslu ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. a že nebylo rozhodující, zda těžbu a přibližovací práce provedl žalobce přímo sám, či si pro tuto činnost někoho zjednal a pověřil ho provedením této činnosti, a to s přihlédnutím k tomu, že dle skutkových zjištění plynoucích z obsahu správního spisu žalobce, resp. za něj jednající fyzická osoba, tuto činnost organizoval a udílel k ní pokyny, a žalobce tyto skutkové závěry konkrétně nerozporoval.
Na základě uvedeného Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Právní věta:
Správní soudy ve své rozhodovací praxi připustily, že za určitých okolností může být pachatelem správního deliktu na úseku ochrany životního prostředí rovněž osoba zadavatele (objednatele) určité činnosti, jejíž realizace jinou osobou (dodavatelem, zhotovitelem) měla ohrozit nebo poškodit některou ze složek životního prostředí.
Zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá, nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami, či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené.
Nepřezkoumatelné rozhodnutí může být takové, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.02.2019, sp. zn. 10 A 141/2015.