Žalovaný počátkem února 2022 pokácel dva stromy v domnění, že rostou na pozemku jeho manželky. Smrk žalovaný rozřezal, přemístil na svůj pozemek a naštípal jej na palivové dřevo, buk žalovaný nestihl zpracovat, a tak zůstal na místě, kam padl při kácení. K přesnému zaměření hranice pozemků došlo až po tomto incidentu.
Předmětem sporu bylo zaplacení náhrady za pokácení dvou stromů (smrk ztepilý a buk lesní) na pozemku žalobců.
Žalovaný deklaroval zájem o mimosoudní vyřešení sporu, ale žalobci svým požadavkem na zaplacení částky 4 500 Kč návrh žalovaného na zaplacení částky
4 000 Kč reagovali zadáním znaleckého posudku, který vypracoval znalec na částku 10 354 Kč. Znalec konstatoval, že došlo k pokácení lesního porostu a proto už nebylo nutné provést ocenění lesa, ale ocenění palivového dříví. Palivové dříví je předmětem nabídky a poptávky a výše majetkové újmy se odvozuje od obvyklé ceny věci movité, která je předmětem nabídky a poptávky čili prodeje.
Žalovaný nechal také vypracovat ocenění obou pokácených stromů znalcem, který je specializován právě na lesní pozemky, lesní porosty a škody způsobené na lesích, když tento dospěl k částce 2 716 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 5. 6. 2023 žalovaný nereagoval.
Žalobci podali na žalovaného žalobu k Okresnímu soudu v Opavě a domáhali se po žalovaném zaplacení částky 19 344 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 7. 2023 do zaplacení. Žalovaný se svým jednáním obohatil na úkor žalobců,
když hodnota vytěženého smrkového dřeva činí 10 354 Kč, náklady na úklid vytěženého buku 1 999 Kč a za znalecký posudek pro ocenění bezdůvodného obohacení 7 000 Kč.
Okresní soud v Opavě
Okresní soud pouze částečně vyhověl žalobě. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 1 424 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 7. 2023. Ve zbytku žalobu v převážné části, konkrétně ohledně částky 17 920 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl. Okresní soud věc posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv jako náhradu škody.
Soud se přiklonil k závěrům znalce (specializovaného na lesní porosty) a odmítl posudek předložený žalobci, neboť jejich znalec měl jinou specializaci. Žalobce okresní soud zavázal společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 8 800 Kč k rukám zástupce žalovaného (výrok III.) a dále žalobce zavázal společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku stanovenou v usnesení o odměně soudem ustanoveného zástupce žalovanému, a to České republice na účet Okresního soudu v Opavě (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalovaný pokácel dva stromy, z těch dvou si odvezl pouze část smrku, druhý strom buk zůstal na místě a žalobci si ho odvezli 11. 10. 2024, již během řízení spolu s dalšími vyvrácenými stromy, čímž jim nevznikly zvláštní náklady v souvislosti s odvozem buku.
Soud zohlednil, že žalovaný od počátku nabízel smírné řešení a částku vyšší, než jaká byla následně znalcem stanovena jako hodnota obohacení. Proti všem výrokům rozsudku okresního soudu podali žalobci odvolání.
Odvolání
V odvolání žalobci zpochybnili znalecký posudek. Namítali, že soudem preferovaný posudek byl vypracován pro nevhodný účel, tedy ke zjištění úřední ceny namísto ceny obvyklé (tržní). Argumentovali transformací dřeva. Podle žalobců se pokácením stromy změnily v palivové dříví, jehož cena má být určena trhem (nabídkou a poptávkou), nikoliv úředními koeficienty.
Okresnímu soudu vytýkali, že dostatečně nezdůvodnil, proč upřednostnil posudek žalovaného před jejich posudkem. Nesouhlasili s výrokem o nákladech řízení, který považovali za nesprávný a jednostranný vzhledem k jejich (podle nich nesprávně vyhodnocenému) neúspěchu ve sporu.
Krajský soud v Ostravě
Krajský soud (jako soud odvolací) rozsudek okresního soudu změnil. Při změně rozsudku vycházel z několika klíčových argumentů, které se týkaly jak způsobu výpočtu objemu dřeva, tak jeho následného ocenění a nákladů na znalecký posudek.
Soud musel rozhodnout mezi dvěma odlišnými metodami výpočtu objemu stromu, ze kterého zbyl jen pařez. Soud upřednostnil použití odbornějších metod. Soud označil za přesvědčivější závěry znalce, který použil tzv. pařezové tabulky a objemové rovnice.
Soud zásadně změnil pohled na to, jakou cenu má dřevo mít. Poukázal na nevhodnost použití úřední vyhlášky. Soud odmítl použití vyhlášky č. 55/1999 Sb., která se používá pro výpočet škod na lesních porostech při plošné těžbě. Vzhledem k tomu, že šlo o pokácení jednoho stromu, který byl následně využit ke spálení, bylo nutné vycházet z obvyklých tržních cen palivového dříví v místě a čase.
Soud právně oddělil situaci u smrku a u buku.
Smrk (Bezdůvodné obohacení). Žalovaný si smrk odvezl a spálil, čímž se o jeho hodnotu (4 800 Kč) obohatil.
Buk (Náhrada škody): Buk žalovaný neodvezl, takže se jím neobohatil. Žalobcům však vznikla škoda ve výši nákladů na jeho rozřezání a úklid (510 Kč), které museli zajistit sami.
Rozhodnutí krajského soudu
Zvýšení přiznané částky. Odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům celkem 12 310 Kč. Protože okresní soud již dříve přiznal 1 424 Kč, musel žalovaný doplatit zbývajících 10 886 Kč s úrokem z prodlení.
Skladba nároku: Výsledná částka se skládá z hodnoty smrkového dřeva (4 800 Kč), nákladů na úklid buku (510 Kč) a nákladů na předžalobní znalecký posudek (7 000 Kč).
Odvolací soud odmítl použití úřední vyhlášky o škodách na lesích. Protože šlo o jeden strom určený k topení, stanovil cenu podle obvyklých tržních cen palivového dříví v daném čase a místě. Cenu určil odborným odhadem na 800 Kč za prostorový metr rovnaný.
Náklady na znalecký posudek
Soud na rozdíl od okresního soudu rozhodl, že částka 7 000 Kč, kterou žalobci zaplatili za svůj první znalecký posudek, je příslušenstvím pohledávky a žalovaný ji musí uhradit v plné výši.
Náklady řízení
Vzhledem k tomu, že žalobci byli nakonec úspěšní z 64 %, přiznal jim odvolací soud náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 3 743,60 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 288,56 Kč.
Právní věta
Při stanovení výše bezdůvodného obohacení za neoprávněně pokácený a odvezený solitérní strom, který je vhodný jen jako palivové dříví, se vychází z obvyklé tržní ceny palivového dříví v místě a čase, nikoliv z cenového rozdílu mezi výnosem z prodeje a náklady na těžbu. Nelze aplikovat vyhlášku č. 55/1999 Sb. o výpočtu škod na lesích, která je určena pro hromadnou těžbu lesních porostů.
Pokud škůdce strom neoprávněně pokácí, ale ponechá jej na místě, vzniká vlastníku pozemku škoda spočívající v nákladech na nezbytný úklid a rozřezání dřevní hmoty. Výše této škody se určí podle obvyklých cen prací v daném místě a čase, nikoliv podle sazebníků určených pro těžební činnost v lesním hospodářství, pokud se nejedná o standardní vytěžení lesního porostu.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.11.2025, č.j. 16 Co 143/2025-230.
Žalobkyně (Stěžovatelka) - DŘEVO SLEZSKO s. r. o., uplatnila nárok na vrácení daně z minerálních olejů spotřebovaných při hospodaření v lese. Celní úřad však měl pochybnosti o správnosti vedené evidence spotřeby minerálních olejů a uplatněnný nárok na vrácení daně snížil. Podstatou sporu byla otázka unesení důkazního břemene daňovým subjektem při prokazování nároku na vrácení spotřební daně.
Spor se týkal výkladu § 57 zákona o spotřebních daních a požadavků na evidenci.
Žalobkyně se žalobou podanou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství cel – žalovaný,
který zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu
pro Moravskoslezský kraj – jednak dodatečné platební výměry ze dne 7. 1. 2022, jimiž byl žalobkyni doměřen snížený nárok na vrácení spotřební daně podle § 57 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních za 3. a 4. čtvrtletí roku 2019, a dále platební výměry na penále ze dne 29. 7. 2022, kterými bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále z doměřené daně za tato období.
Krajský soud rozsudkem žalobu zamítl. Primárně posuzoval otázku splnění zákonných požadavků pro úspěšné uplatnění nároku na vrácení daně z minerálních olejů dle § 57 zákona o spotřebních daních, konkrétně to, zda evidence předložené žalobkyní zachycují skutečnou spotřebu minerálních olejů při hospodaření v lese. Krajský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvážil, že skutečnou spotřebu minerálních olejů lze prokázat kvalifikovaným výpočtem, avšak takový výpočet musí vycházet z objektivních a prokazatelných vstupních údajů. To se však v tomto případě podle krajského soudu nestalo.
Žalobkyně dopočítávala zpětně množství spotřebovaných minerálních olejů podle množství vytěženého dřeva. Nevedla knihu jízd ani jiný záznam, ze kterého by bylo možno ověřit, kolik spotřeboval konkrétní stroj na konkrétním místě v konkrétní den (např. stav paliva před a po vykonané činnosti v ten konkrétní den). Žalobkyně neměla k dispozici vstupní údaje, ze kterých lze zjistit a ověřit skutečnou spotřebu minerálních olejů, a tím neměla ani možnost naplnit zákonné podmínky pro vznik nároku na vrácení daně ve smyslu § 57 zákona o spotřebních daních.
Krajský soud se rovněž ztotožnil s úvahou žalovaného, že způsob výpočtu žalobkyně nereflektuje momentální zatížení stroje, měnící se profil terénu, míru podmáčení podloží, po kterém se stroj pohybuje atd., a to zejména s ohledem na skutečnost, že práce jsou prováděny na různých místech v lese, nikoli na konstantní rovině. Krajský soud dále ve shodě s žalovaným uvedl, že žalobkyně nemohla nabýt přesvědčení o správnosti jí vedené evidence.
Podle krajského soudu byla nedůvodná i obecně formulovaná žalobní námitka týkající se nevypořádání všech odvolacích důvodů. K tvrzení, že by žalobkyně nemohla těžit, pokud by tyto pohonné hmoty spotřebovala jinde, krajský soud uvedl, že rovněž nebylo nijak prokázáno, že by tvrzené množství spotřebovaného paliva odpovídalo minimálnímu nezbytnému množství paliva nutného k provozu strojů a vytěžení konkrétního množství dřeva, jak jej žalobkyně deklarovala.
Celní orgány i Krajský soud v Ostravě dospěly k závěru, že stěžovatelka neprokázala skutečnou spotřebu pro deklarovaný účel.
Stěžovatelka (společnost DŘEVO SLEZSKO s. r. o.) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, kterou opřela o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního.
Kasační stížnost
Stěžovatelka argumentovala tím, že minerální oleje nenakupovala na sklad, ale tankovala je na čerpací stanici do auta určeného k převozu pohonných hmot, které je následně rozváželo do jednotlivých těžebních strojů v lese. Zdůraznila, že tyto lesnické stroje byly vybavené zařízením pro měření spotřeby.
Spotřebu po provedení těžby ověřovala a kalkulovala s ohledem na celkové množství vytěženého dřeva. Namítala, že soud dostatečně nezohlednil fakt, že její jedinou činností je hospodaření v lese. Z toho vyvozovala, že minerální oleje uplatněné k vratce daně mohly být spotřebovány výhradně a jen při této činnosti, a nikoliv jinde.
Dále stěžovatelka namítala, že povinnost prokazovat spotřebu každého jednotlivého stroje v konkrétním čase a na konkrétním místě nevyplývá z žádného právního předpisu. Podle jejího názoru nemohou správní soudy svým extenzivním výkladem zavádět nové povinnosti a požadavky, které zákon explicitně neobsahuje.
Krajskému soudu vytkla, že za situace, kdy měl o správnosti její evidence pochybnosti, neprovedl navržený výslech svědků (Ing. M. a pana M.), kterým mohly být tyto pochybnosti vyvráceny. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud (NSS)
NSS přezkoumával rozsudek krajského soudu z pohledu dvou klíčových okruhů: procesní čistoty (nepřezkoumatelnost a dokazování) a materiálního práva (podmínky pro vrácení daně). NSS aplikoval ustálenou judikaturu k ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle níž je žalobce povinen uvést konkrétní a individualizovaná skutková tvrzení. Pokud stěžovatelka v bodě 29 žaloby pouze obecně polemizovala s neuznáním evidence, krajský soud na toto těžiště, podle NSS, odpověděl dostatečně. NSS proto námitku nepřezkoumatelnosti odmítl.
Stěžovatelka vytýkala krajskému soudu, že neprovedl výslech navržených svědků k prokázání skutečné spotřeby. K tomu NSS konstatoval, že soudy mají právo neprovést navržené důkazy, pokud jsou pro věc irelevantní, avšak musí to řádně odůvodnit. NSS zjistil, že stěžovatelka tyto svědky nenavrhovala k prokázání samotné spotřeby, nýbrž k doložení toho, že jednala v dobré víře na základě e-mailové komunikace s pracovníkem celního úřadu. Vyhodnocení relevance důkazů krajským soudem tedy bylo správné a stěžovatelčina argumentace se minula s podstatou věci.
NSS souhlasil, že skutečnou spotřebu lze teoreticky prokázat i kvalifikovaným výpočtem, tento výpočet však musí splňovat přísná metodologická kritéria (kritérium objektivity). Výpočet musí být postaven na objektivních a prokazatelných vstupních údajích.
NSS potvrdil, že lineární přepočet „množství dřeva = množství paliva“ je spekulativní a nelogický. V lesním hospodářství nelze ignorovat vnější proměnné (svažitost terénu, charakter počasí, typ techniky). Pokud navíc stěžovatelka ignorovala data z měřicích zařízení svých vlastních strojů, vědomě se zbavila možnosti předložit objektivní vstupní data. Pokud schází přímá průkazná evidence (kniha jízd, motohodiny), lze sice spotřebu dopočítat matematicky, ale model musí reflektovat reálné podmínky a nesmí ignorovat dostupná objektivní data (např. vestavěná měřidla ve strojích). Výpočet ignoroval objektivní faktory ovlivňující spotřebu lesních strojů – momentální zatížení, profil terénu, podmáčení podloží apod.
Soud rovněž odmítl argument, že stěžovatelka jinou činnost, než lesnictví nevykonává, a proto palivo muselo být spotřebováno tam. Z logického hlediska existence jediné podnikatelské činnosti nevylučuje možnost zneužití, zcizení nebo neefektivního nakládání s pohonnými hmotami (přečerpání do jiných vozidel apod.).
Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu s § 110 odst.1 větou druhou s.ř.s. zamítl.
Právní věta
Pokud daňový subjekt nárokuje benefit (vrácení daně), leží na něm plné důkazní břemeno. Obecná tvrzení o obvyklé spotřebě nebo ex-post kalkulace bez přímé vazby na realitu nejsou způsobilé toto břemeno unést.
Množství skutečně spotřebovaného minerálního oleje pro účely nároku na vrácení spotřební daně podle § 57 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, lze v obecné rovině prokázat i kvalifikovaným výpočtem. Podmínkou však je, že takový výpočet vychází z objektivních a prokazatelných vstupních údajů. Za objektivní vstupní údaj nelze považovat zpětný lineární dopočet spotřeby pohonných hmot odvozený výhradně od množství vytěženého dřeva.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.03.2026, č.j. 3 Afs 2/2025 – 44
V projednávaném případě byl veden spor o odpovědnost za poškození lesní půdy a kořenového systému při těžbě harvestorovou technologií. Při přibližování dřeva došlo k poškození půdního krytu, vyjetí kolejí nad 25 cm a zpřetrhání kořenů stromů rostoucích podél linky. Spornou právní otázkou bylo, zda může být vlastník/správce lesa uznán vinným ze spáchání přestupku ohrožení životního prostředí v lesích (§ 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP) pouze na základě toho, že těžební činnost zadal, přestože samotný škodlivý následek způsobila třetí osoba (subdodavatel)?
Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) v prvním stupni v tomto případě za spáchání přestupku uložila pokutu, ale řádně neodůvodnila, proč počítala poškozené stromy jen do vzdálenosti 2,5 metru od linky.
Rozhodnutím ze dne 20. 11. 2023, č. j. ČIŽP–42/2023/5876 Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát České Budějovice (dále též „inspekce“), shledala žalobce Lesy České republiky, s.p., vinným ze spáchání přestupku podle podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP, kterého se žalobce dopustil tím, že svým jednáním způsobil ohrožení životního prostředí v lesích, když zadal, nechal provést, prostřednictvím smluvního dodavatele prací společnosti JD a.s., na základě Smlouvy o provádění komplexních lesnických činnosti s platností od 1.1.2019 do 31.12.2023 a zadávacího listu těžební činnosti ze dne 2.2.2023, v měsíci únoru roku 2023, soustřeďování dříví, na lesním pozemku určeném k plnění funkcí lesa parc. č. 3119/1 v k.ú. Jasánky.
Soustřeďování dříví bylo realizováno s pomocí harvestorové technologie na neúnosně podmáčené lesní svážnici v nevhodných klimatických podmínkách, čímž došlo k nepřiměřenému poškození půdního krytu v celkové délce 343 m vytlačením kolejí o hloubce od 50 do 80 cm. Žalobce při realizaci předmětné činnosti nedostatečně zasáhl, resp. nepřijal dostatečná opatření, aby vzniku škod zabránil nebo je minimalizoval, čímž došlo k vytvoření podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů, a k ohrožení životního prostředí v lesích.
Za výše uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 40 000 Kč podle § 4 odst. 2 zákona o inspekci. Proti rozhodbutí ČIŽP se žalobce odvolal, ale MŽP - žalovaný odvolání zamítlo a potvrdilo rozhodnutí ČIŽP.
Žaloba
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Žalobce v žalobě argumentoval, že práci pouze zadal, samotnou těžbu prováděl zhotovitel (JD a.s.) a odpovědnost by měla stíhat toho, kdo činnost fyzicky prováděl.
Smlouva ani zadávací listy neurčovaly konkrétní mechanizaci, volba byla na zhotoviteli. Žalobce nemůže být neustále přítomen na místě. Byl porušen princip nullum crimen sine lege (žádný zločin bez zákona), protože z pozice objednatele nemohl znaky skutkové podstaty naplnit.
Práce byly zadány v době zámrzu (vhodné podmínky), oteplení byla nečekaná změna. Jakmile došlo k oteplení, práce byly přerušeny. Doložil znalecký posudek, podle kterého byla harvestorová technologie optimální, klest na lince je šetrný a správními orgány navrhované plastové rohože jsou v lesním hospodářství nestandardní a nevhodné. Hloubka kolejí nad 25 cm nemusí být v lese nepřiměřená, závisí na místních podmínkách. Ihned po těžbě provedl povýrobní úpravy (sanaci).
Žalobce namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Výrok prvostupňového rozhodnutí je matoucí (není jasné, zda je trestán za zadání, nebo za nečinnost). Žalovaný (MŽP) v odvolacím řízení svévolně dosadil technickou normu ČSN 83 9061 (ochrana stromů při stavebních pracích), aby obhájil distanční limit 2,5 metru pro poškození kořenů, což je na lesní porost neaplikovatelné. Žalovaný doplňoval dokazování (videa České televize, argumentaci o ekologické stabilitě) v odvolacím řízení, aniž by dal žalobci možnost se k tomu vyjádřit.
Městský soud v Praze
Při posouzení věci soud vyšel, mimo jiné, z právní úpravy lesního zákona,
že: „Soustřeďování, uskladnění a odvoz dříví (dále jen "lesní doprava") musí být prováděny tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému poškozování lesa a ostatních pozemků.“ Soud potvrdil, že o samotném poškození půdy a kořenů není pochyb. Skutkový stav byl dostatečně prokázán ze Záznamu o úkonech předcházejících kontrole (z března 2023), kde fotodokumentace jasně prokazovala vyjeté koleje o hloubce 50–80 cm a přetrhané kořeny.
Procesní vada inspekce (chybějící podpisy zástupců žalobce na protokolu ze září 2023) nebyla fatální, protože počet 34 stromů na místě žalobce dříve výslovně nerozporoval a pozdější povýrobní úpravy linky nemohou smazat stav v době spáchání přestupku. Soud však konstatoval procesní pochybení žalovaného (MŽP). Hlavním důvodem pro zrušení rozhodnutí byla skutečnost, že žalovaný v odvolacím řízení nepřípustně dotvářel a modifikoval argumentaci prvního stupně, čímž zatížil řízení vadou a porušil právo žalobce na spravedlivý proces.
Argumentace žalovaného ohledně stanovení vzdálenosti minimálně 2,5 m od paty kmene stromu dle normy ČSN 83 9061 (stavební norma pro ochranu stromů při výkopech) byla tak pro žalobce zcela nová. Dle názoru soudu tímto došlo ze strany žalovaného k nahrazení činnosti prvostupňového správního orgánu, ke kterému se žalobce neměl možnost vyjádřit. Rozhodnutí žalovaného tak bylo pro žalobce překvapivé.
Soud uznal námitku žalobce, že tato norma se na mýtní lesní porost nedá mechanicky aplikovat a žalobce neměl možnost na tento nový právní a metodologický argument reagovat. Soud tak dospěl k názoru, že uvedeným postupem došlo k porušení zásady předvídatelnosti rozhodnutí, resp. k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení, kdy toto pochybení je natolik zásadní intenzity, že odůvodňuje zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, protože v jeho důsledku mohlo být do právní sféry žalobce negativním způsobem definitivně zasaženo.
Ačkoliv v lese prokazatelně došlo k masivnímu poškození půdy a kořenového systému (koleje hluboké až 80 cm při vyvážení dřeva harvestorem jsou objektivně závažným zásahem), správní orgány (zejména Ministerstvo životního prostředí v odvolacím řízení) neudržely procesní čistotu. Žalovaný se snažil zhojit odborné deficity prvostupňového rozhodnutí (nevysvětlený limit 2,5 metru) ex post zaváděním nesouvisejících technických norem (stavební ČSN) a nových důkazů, čímž žalobce zkrátil na jeho právu se bránit.
Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní věta
Odvolací správní orgán nemůže v rámci vypořádání odvolacích námitek ex post doplňovat či dotvářet chybějící odborné odůvodnění prvostupňového rozhodnutí odkazem na technické normy (např. ČSN), jež nebyly předmětem dokazování
či právního hodnocení v prvním stupni a jejichž aplikace na daný skutkový stav je pro účastníka řízení zjevně nepředvídatelná. Takovým postupem odvolací orgán zatěžuje řízení vadou, která má za následek nezákonnost rozhodnutí, neboť zkracuje účastníka řízení na jeho právu vyjádřit se k novým podkladům a argumentům podle § 36 odst. 3 správního řádu.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27.11.2025, č.j. 5 A 36/2024-54