Předmětem sporu bylo zapojení žalobkyně LESCUS Cetkovice, s.r.o.,
do obchodních řetězců zasažených podvodem na DPH v oblasti poskytování manuální pracovní síly pro lesnické práce (pěstební a těžební činnost). Daňové orgány rozhodly, že žalobkyně se zapojila do obchodních transakcí zasažených podvodem na dani
z přidané hodnoty (dále „DPH“), neboť v rámci řetězce u jednoho z článků obchodujících se službami týkajících se lesnických prací správce daně shledal, že za nestandardních okolností nebyla řádně odvedena daň.
Od dodavatelů v likvidaci byla žalobkyni poskytnuta plnění, o kterých správce daně zjistil již před zahájením daňové kontroly, že v obchodním řetězci figurovalo více společností, které hrály roli missing tradera nebo buffera. Tyto skutečnosti správce daně dovodil z odpovědí České správy sociálního zabezpečení (dále „ČSSZ“) o tom, že některé ze společností neměly v rozhodném období zaměstnance, nebo na základě neplnění daňových povinností těchto článků řetězce. Tyto indicie měl přitom správce daně nashromážděny předtím, než zahájil u žalobkyně daňovou kontrolu.
Správce daně po provedené daňové kontrole u žalobkyně uzavřel daňové řízení se závěrem, že přijatá plnění od dodavatelů ENDROGAME, DMYTREX a forphone za předmětná zdaňovací období byla zasažena podvodem na DPH a že žalobkyně byla „nedbalým“ účastníkem tohoto podvodu, neboť o podvodu vědět měla a mohla. Proto jí nárok na odpočet daně z těchto transakcí správce daně nepřiznal.
Žaloba
Žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného (Odvolací finanční ředitelství) ke Krajskému soudu v Brně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH u 9 platebních výměrů za celkově 9 zdaňovacích období (roky 2017 a 2018).
K otázce existence podvodu, žalobkyně uvedla, že žalovaný ani správce daně se vůbec nezabývali otázkou personálních vztahů mezi údajně zúčastněnými subjekty údajných podvodných řetězců. Vyjma vztahu mezi žalobkyní a jejími přímými dodavateli se nezabývali ani právními vztahy mezi dodavateli žalobkyně a jejich subdodavateli. Správce daně a žalovaný tak nedostatečně zjistili skutkový stav věci a porušili právo na spravedlivý proces.
Žalobkyně namítla, že tvrzení, že ani jedna společnost účastnící se popsaných obchodních řetězců nedisponovala pracovní silou nutnou k poskytnutí zdanitelných plnění, nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu, neboť u některých tuto skutečnost správce daně nezjišťoval. Žalobkyně tvrdila, že správce daně sice zjistil neodvedení daně někde v řetězci, ale neprokázal návaznost na její plnění, ani to, že šlo o skutečné podvodné jednání cílené na získání daňové výhody.
Žalobkyně vytkla správci daně, že žádným relevantním způsobem nezdůvodnil, doměřil daň právě žalobkyni, a ne některému z jiných subjektů, které jsou součástí správcem daně zjištěných řetězců. Tímto žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a jemu předcházející platební výměry vydané v prvním stupni daňového řízení, a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
Vyjádření žalovaného (Odvolací finanční ředitelství) k žalobě
K námitkám ohledně nevydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání žalovaný uvedl, že před zahájením daňové kontroly správce daně neměl důvodný předpoklad, že žalobkyni bude daň doměřena. Nebyly tak naplněny podmínky § 145 odst. 2 daňového řádu. Před zahájením daňové kontroly měl správce daně pouze ty informace, které se vztahovaly k potenciálnímu narušení daňové neutrality, tj. že některé společnosti v řetězci neuhradily doměřenou daň, případně jsou nekontaktní, ale nemohl mít v žádném případě informace o nestandardních okolnostech nasvědčujících existenci podvodného řetězce ani o možném zapojení žalobkyně do podvodu na DPH. Podle žalovaného bylo nestandardní, že dodavatelé poskytovali žalobkyni pracovní sílu na práci v lese a neměli tuto činnost zapsanou v živnostenském rejstříku.
K jednotlivým objektivním okolnostem, které žalobkyně rozporovala, žalovaný doplnil, že v napadeném rozhodnutí popsal širokou škálu objektivních okolností, které svědčí o zapojení žalobkyně do daňového podvodu, o kterém mohla a měla vědět.
Krajský soud
Soud předeslal, že podvodem na dani se Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) a Soudní dvůr Evropské unie (dále „SD EU“) zabývaly v minulosti již mnohokrát. Judikatura definuje podvod na DPH jako situaci, kdy jeden z účastníků neodvede státní pokladně vybranou daň a další si ji odečte, a to za účelem získání daňového zvýhodnění, které je v rozporu s účelem směrnice Rady 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, neboť uskutečněné operace neodpovídají běžným obchodním podmínkám (viz např. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2018, č. j. 5 Afs 60/2017-60, věc VYRTYCH).
Pokud daňový subjekt prokáže přijetí zdanitelného plnění a splní zákonem stanovené podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně, správce daně může rozhodnout o neuznání tohoto odpočtu, pokud prokáže, že v daném případě existuje podvod na dani a daňový subjekt o něm věděl nebo měl vědět, a to k okamžiku obchodování (viz rozsudky SD EU ze dne 21. 6. 2012 ve spojených věcech C-80/11 a C-142/11, Mahagében a Péter Dávid, nebo ze dne 28. 7. 2016 ve věci C-332/15, Giuseppe Astone). Nárok na odpočet daně totiž nemůže být odepřen s tím, že v řetězci dodávek je jiná předchozí nebo následná transakce zatížena skutečnostmi, o kterých plátce neví nebo nemůže vědět. SD EU vytvořil několikastupňový test stanovující postup, který je nutné dodržet, aby bylo možné daňovému subjektu odepřít nárok na odpočet daně z důvodu jeho účasti na podvodném jednání.
Nejprve je třeba zjistit, zda k podvodu na DPH došlo (1. krok – existence podvodu na DPH). Pokud je odpověď pozitivní, je třeba dále na základě objektivních skutkových okolností posoudit, zda daňový subjekt věděl nebo mohl a měl vědět, že se svým jednáním účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH (2. krok – objektivní okolnosti). Následně je podrobeno přezkumu, zda přijal veškerá opatření (3. krok – přijatá opatření), která od něj mohla být rozumně vyžadována, aby zajistil, že přijetí plnění nepovede k účasti na podvodu.
První krok - existence daňového podvodu (narušení neutrality daně + nestandardní okolnosti).
Soud zdůraznil, že samotné narušení neutrality daně nelze považovat za podvod na DPH. Aby správce daně mohl konstatovat podvodné jednání v řetězci, je třeba, aby k neodvedení daně přistoupily další nestandardní okolnosti, jež ve svém souhrnu svědčí o tom, že k neodvedení daně nedošlo v důsledku pouhého podnikatelského selhání, ale právě v důsledku podvodného jednání. Rozhodné je přitom posouzení všech skutečností daného řetězce, včetně právní, obchodní a osobní vazby mezi zúčastněnými subjekty.
Soud předeslal, že napadené rozhodnutí zrušil v části z důvodu, že závěr o existenci daňového podvodu není spolehlivě a dostatečně vysvětlen ve vztahu k řetězci „forphone – žalobkyně“ v souvislosti s daňovým dokladem č. 8050702301 ve vztahu ke zdaňovacímu období červen 2018. U ostatních správcem daně popsaných řetězců soud považuje charakter podvodného jednání za dostatečně prokázaný.
Soud konstatoval, že správce daně postupoval podle intencí výše uvedených judikatorních závěrů a dostatečně popsal důvody, které prokazují, že se v konkrétních správcem daně popsaných obchodních řetězcích jednalo o řetězce zatížené podvodem na DPH. Jednalo se především o tyto nestandardnosti: vícečlánkový přeprodej mezi ekonomickými subjekty bez personálního zázemí u plnění, která spočívala v jednoduchých manuálních pracích v lese, pochybné bankovní operace (zpožděné platby, neúplné platby, výběry velkých částek v hotovosti) a další typické znaky poukazující na rizikovost společností zapojených v řetězci.
Žalobkyně uplatňující nárok na odpočet navázala obchodní spolupráci s obchodními subjekty, které vykazovaly znaky nasvědčující podezření o zapojení do daňového podvodu. Nelze tedy tvrdit, že by narušení neutrality a konstatování chybějící daně bylo pouze vyústěním neunesení důkazního břemene dodavatelů žalobkyně, resp. jejich nekontaktnosti.
Druhý krok podvodového testu – objektivní okolnosti, o kterých žalobkyně věděla, či měla a mohla vědět.
Podle soudu žalobkyně o riziku vědět měla a mohla. Rozhodující není izolovaný význam jednotlivých indicií, ale jejich kumulace. Žalobkyně navíc obdržela od správce daně tzv. vědomostní dopis varující před podvody v oblasti lidské síly v lesnictví. Spolupráci v řádech milionů korun s neprověřenými novými subjekty s virtuálním sídlem sjednávala neobezřetně a nedokázala vysvětlit detaily vzniku spolupráce.
Třetí krok podvodového testu – přijatá opatření ze strany žalobkyně
Žalobkyně argumentovala, že své dodavatele prověřovala ve veřejných registrech (DPH, živnostenský rejstřík, spolehlivost plátce). Podle soudu to však bylo nedostatečné. Formální prověrka v registrů nepostačuje v situaci, kdy subjekt čelí nahromaděným rizikovým indiciím a působí v rizikovém sektoru. Žalobkyně nepředložila doklady k obchodním jednáním a nevyužila ani preventivní institut ručení dle § 109a zákona o DPH.
Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.a rozhodl následovně:
Výrok I: Napadené rozhodnutí OFŘ se zrušuje v rozsahu výroku V. (týkajícího se zdaňovacího období červen 2018 u dodavatele forphone s.r.o.) a věc se v tomto rozsahu vrací OFŘ k dalšímu řízení.
Výrok II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
Právní věta
Samotná nespolehlivost či nekontaktnost dodavatele v jiných obdobích nestačí k závěru o podvodu na DPH u dvoustupňové transakce. Správce daně musí prokázat konkrétní ekonomickou nestandardnost posuzovaného obchodu a věcnou návaznost na chybějící daň.
Vyžaduje-li situace zvýšenou obezřetnost (např. v důsledku dřívějšího varování
ze strany správce daně), nepředstavuje pouhá formální prověrka dodavatelů ve veřejných registrech dostatečné preventivní opatření k vyvinění se z účasti na daňovém podvodu.
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24.06.2026,
č.j. 29 Af 35/2024-91