V dané věci obchodní společnost vlastnila pozemky, u kterých nebylo zřejmé, zda se jedná o pozemky určené k plnění funkce lesa nebo nelesní pozemky. 

Z důvodu zjištění pravé skutečnosti o kategorii daných pozemků, se obchodní společnost obrátila na orgán státní správy lesů, aby v rámci své pravomoci určil o jaký druh pozemku se jedná. 

Orgán státní správy lesů vyhodnotil, že část předmětných pozemků jsou pozemky lesní a jiné nikoli. 

Obchodní spolčenost nesouhlasila s rozhodnutím orgánu státní správy lesů, kdy se neztotožnila s jeho stanoviskem, že část pozemků, které považovala jako celek oploceného areálu a nebyly fakticky lesnicky obhospodařovány, byly prohlášeny za lesní. 

Proti rozhodnutí orgánu státní správy lesů podala obchodní společnost žalobu ke krajskému soudu (správní soudnictví je řešeno na úrovni krajských soudů). Tuto žalobu soud zamítl a konstatoval správnost rozhodnutí orgánu státní správy lesů. 

Neúspěchem skončila také kasační stížnost podaná k Nejvyššímu správnímu soudu, který jí zamítl. 

Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pravomocí orgánu státní správy lesů je určit, zda se jedná o pozemek lesní či nikoliv. Nesouhlasí-li vlastník (popřípadě pachtýř) s tímto rozhodnutím, může se změny domáhat pouze ve správním řízení a iniciovat vydání rozhodnutí o odnětí pozemků k plnění funkcí lesa.  

Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyplývá tato právní věta. 

Určující pravomoc orgánu státní správy lesů slouží pouze k deklarování stavu, zda se jedná o lesní pozemek či nikoli. V „určovacím řízení“ nemůže vyjmout z kategorie pozemků lesní pozemek (PUPFL), který do ní dosud náležel. V této věci musí být zahájeno nové řízení o odnětí pozemků PUPFL.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 13.07.2017, sp. zn. 1 As 24/2016