Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), Oblastní inspektorát Olomouc, jako „správní orgán prvního stupně“ svým rozhodnutím uložila pokutu žalobci P. V. podle § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o ČIŽP ve výši 1.750.000 Kč. Podle ČIŽP žalobce svým jednáním ohrozil životní prostředí v lesích tím, že vlastním zaviněním vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Jeho jednání spočívalo v tom, že uskutečnil postupně a opakovaně těžební zásahy na specifikovaných lesních pozemcích, které vedly k vytvoření nových rozsáhlých holin a silnému proředění lesních porostů nejméně na 34,08 ha lesa v 11 lesních komplexech.

Správní orgán prvního stupně oslovil také Lesní ochrannou službu s žádostí o poskytnutí stanoviska k působení škodlivých biotických a abiotických činitelů pro vedené správní řízení. Stanovisko Lesní ochranné služby vyloučilo, že by motivem pro posuzované jednání byla kůrovcová kalamita nebo nahodilá těžba, jak ji označoval žalobce. Naopak odborný lesní hospodář žalobce se k věci vyjádřil pouze stručně a bez bližší specifikace v tom směru, že se mělo jednat o nahodilou těžbu. Odborný lesní hospodář neprojevil ochotu vyjádřit se k dané věci a i s dalšími správními orgány spolupracoval pouze sporadicky.

Proti rozhodnutí ČIŽP se žalobce odvolal k Ministerstvu životního prostředí (MŽP), ale to odvolání zamítlo a rozhodnutí ČIŽP potvrdilo.

Proti rozhodnutí MŽP brojil žalobce P.V. žalobou u Městského soudu v Praze, který ji zamítl jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 21. 9. 2016, č. j. 5 A 130/2012 – 117. Městský soud konstatoval, že v rámci správního řízení bylo učiněno řádné skutkové šetření a dokazování tak, že byla vina žalobce dostatečně prokázána, a závěry správního orgánu byly rozsáhle odůvodněny. Žalobce měl možnost navrhovat důkazy, činit jiné návrhy, nahlížet do spisu a vyjadřovat se ke všem podkladům po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, o čemž byl náležitě poučen.

Kasační stížnost

Žalobce /stěžovatel/ napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Městský soud se dle stěžovatele nedostatečně a nesprávně vypořádal s námitkou porušení presumpce neviny ze strany správních orgánů. Případná vina stěžovatele nebyla dostatečně objektivně prokazována, ale bylo z ní vycházeno od samého počátku. Žalobce tvrdil, že správní orgány vůbec neprovedly důkaz výslechem odborného lesního hospodáře, který se jeví jako zásadní v dané věci. Městský soud návrh na výslech odborného lesního hospodáře stěžovatele u jednání o žalobě bez dalšího zamítl. Odůvodnění výše pokuty podle bylo podle žalobce nepřípustně zjednodušené, správní orgány nezohlednily náklady těžby.

Žalovaný-Ministerstvo životního prostředí ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že jednotlivé kasační námitky nejsou konkretizovány, ale jsou formulovány pouze obecnými odkazy. Jednání, za něž byl stěžovatel sankcionován, je v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jednoznačně vymezeno. Dokazování bylo provedeno dostatečným a nezpochybnitelným způsobem, stejně tak byla prokázána i odpovědnost žalobce za správní delikt. Při stanovení výše pokuty postupovaly správní orgány dle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o inspekci životního prostředí, když přihlížely zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Při provádění orientačních výpočtů výše zisku správní orgán vycházel z ustanovení § 49 odst. 3 písm. f) lesního zákona, podle kterého ministerstvo zemědělství vyhlašuje každoročně průměrné ceny dřeva na odvozním místě.

Nejvyšší správní soud po přezkoumání kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Konstatoval, že kasační body, v nichž stěžovatel pouze obecně proklamuje nesouhlas s argumentací městského soudu a nezohlednění všech podstatných skutečností ze strany správních orgánů, nelze dost dobře věcně projednat, jelikož se z nich nepodává, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán či městský soud vůči němu dopustit. Soud uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti v zásadě nepolemizuje s konkrétním a přehledným vypořádáním žalobních bodů ze strany městského soudu a závěry napadeného rozsudku žádnými konkrétními argumenty nevyvrací, jenom s nimi nesouhlasí.

Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku nedostatečného odůvodnění uložené sankce. Podle § 5 odst. 1 zákona o inspekci životního prostředí se při určení výše pokuty přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Tato hlediska správní orgán prvního stupně při ukládání sankce v cca třetině rozpětí zákonné sazby vzal v úvahu.

Nejvyšší správní soud dovodil, že napadený rozsudek není nezákonný z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s.

Právní věta
Pokud někdo v lese provádí úmyslně a vědomě těžební zásahy exploatačního až devastačního charakteru za účelem dosažení maximálního množství surového dříví na prodej, dopouští se tím ohrožení životního prostředí. Ten, kdo se dopustí takovéhoto deliktního jednání musí počítat s uložením sankce. Za toto jednání může být uložena sankce až do výše 5.000.000,- Kč.
Při stanovení výše uložené sankce se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 05.04.2017, sp. zn. 6 As 248/2016.