Judikáty
Opomenutí vlastníka kontrolovat svůj les, kdy v tomto důsledku došlo k výletu kůrovce a ohrožení lesa, je porušením preventivní povinnosti. Vlastník lesa nemůže své porušení právních povinností omlouvat nedodržením povinností jiných vlastníků nebo protiprávním jednáním, kterého se dopustil jiný subjekt. Vlastník lesa svoji odpovědnost za stav lesa nemůže přenášet na lesního odborného hospodáře. Za stav lesa je finálně odpovědný vždy jeho vlastník. Jedná se o moderní typ preventivní povinnosti regulující určitý odborný postup. Na základě preventivní povinnosti lze po vlastnících lesa spravedlivě požadovat povinnost chránit les, jakož stále nenahraditelnou složku životního prostředí. Tito se této povinnosti musejí podřídit a mohou být v případě jejího nedodržení sankcionováni.
V oblastech, kde lesní odborný hospodář vykonává správu lesních pozemků, je jeho obecnou povinností znát vlastnické hranice lesních pozemků. Skutečnost, že v lese nebyla znatelná vlastnická hranice a těžba byla v důsledku tohoto omylu provedena na cizím pozemku, nezakládá automaticky trestněprávní odpovědnost trestného činu krádeže dle § 205 trestního zákoníku, je-li osoba v dobré víře, že těží na správném pozemku. Vždy však záleží na jednotlivostech konkrétního případu.
Majitel pozemku, kterému hrozí škoda v důsledku pádu sousedova stromu, se musí snažit zakročit k odvrácení případné škody. Dostatečné je upozornění vlastníka na polovyvrácené a nakloněné stromy a na potřebu provést vhodná opatření. Upozornění vlastníka stromu je přiměřené okolnostem i možnostem majitele ohroženého pozemku. Nereagování vlastníka stromu na upozornění je jednoznačným porušením prevenční povinnosti. Vlastník stromu musí v rámci prevenční povinnosti provádět opatření snižující možnost vzniku újmy na zdraví a škody na majetku a musí činit opatření ke jejich odvrácení.
Fyzická osoba podnikající v lesnictví – dřevorubec, nesmí provádět těžbu odporující lesnímu zákonu, měl by znát způsob prováděné těžby a její zákonné limity. Řádně se musí obeznámit s vystaveným povolením k těžbě, které mu těžař nebo vlastník lesa předloží. Dřevorubec se může dopustit trestného činu poškození lesa dle § 295 trestního zákoníku. Dřevorubci byli uznáni vinnými na základě toho, že káceli zdravé neoznačené stromy a byli si vědomi skutečnosti, že k takové činnosti nemohlo být vydáno žádné povolení. Nemá-li dřevorubec patřičné povolení, nemůže provádět těžbu tak, že by ve zdravém lese provedl kompletní vykácení lesního porostu. Zahraniční dělníci, musejí být srozumitelně poučeni, že mohou kácet pouze stromy označené značkou k těžbě. V případě porušení této zásady připadá do úvahy také trestněprávní odpovědnost organizátora těžby jako nepřímého pachatele.
Vlastník lesa je povinen kontrolovat stav stromů v blízkosti frekventovaných cest, popř. cyklostezek, kde se nacházejí stromy, které by mohly ohrozit osoby vstupující do lesa. U stromů v blízkosti turisticky využívaných cest, musí vlastník lesa dbát zvýšené obezřetnosti a provádět důkladnější kontrolu stavu porostů. Neučinil-li vlastník lesního pozemku žádnou kontrolu stromů v blízkosti cyklostezky, nezjistil závadný stav řady stromů a nepřijal žádná opatření, aby odstranil nebo alespoň omezil riziko pádu stromu na cyklotrasu, porušil tak svoji prevenční povinnost a odpovídá tak za škodu tím způsobenou.
Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2358/213 vyplývá, že vlastník pozemku (případně vlastník komunikace) neodpovídá za pád stromu, který byl zdravý, měl adekvátní kořenový systém a nevykazoval hnilobné změny. Strom – dub se vyvrátil v důsledku mimořádného srážkového úhrnu a nárazů větru. I když byl strom v náklonu na pozemní komunikaci, jednalo se o nepředvídatelnou událost způsobenou náhodným souběhem extrémních klimatických podmínek. Jak lesní zákon, tak občanský zákoník upravuje povinnost předcházet hrozícím škodám, nezakládá však absolutní odpovědnost za všech okolností za pád stromu ze sousedního pozemku. Vlastník, který za takové situace nemohl nebezpečí pádu stromu objektivně předvídat, neporušil povinnost provést nezbytně nutná opatření k zabezpečení komunikace proti hrozící škodě.