Mezi bývalým členem mysliveckého spolku - žalobcem R. Z., a spolkem vznikl spor z toho, že členská schůze mysliveckého spolku odsouhlasila vyplacení finančních prostředků (ročního členského příspěvku) členům zpětně za celou dobu jejich trvajícího členství, ale žalobci, který byl v průběhu let z mysliveckého spolku vyloučen, peníze vyplaceny nebyly.

Žalobce R. Z., byl členem žalovaného Mysliveckého spolku Lesy Staré Sedliště v období od roku 1993 do roku 2021. Členská schůze mysliveckého spolku konaná dne 30. 7. 2021 přijala usnesení o vyloučení žalobce z mysliveckého spolku.
Předtím členská schůze mysliveckého spolku konaná dne 16. 8. 2018 přijala usnesení, podle něhož činí výše členského příspěvku 5.700 Kč za rok. Dále členská schůze rozhodla, že budou „peníze vráceny členům jako roční členský příspěvek podle délky členství v mysliveckém spolku zpětně“.

Poté členská schůze mysliveckého spolku konaná dne 30. 11. 2024 přijala usnesení, kterým odebrala „právo na výplatu členských příspěvků ve výši 5.700 Kč za každý rok členství v mysliveckém spolku žalobci a myslivecký spolek žalobci odmítl vyplacení těchto požadovaných prostředků.  V trestním oznámení ze dne 27. 7. 2021 podaném žalobcem je uvedeno, že si „ostatní členové mysliveckého spolku vyplatili finanční prostředky získané prodejem nemovitostí mezi sebe (žalobce samozřejmě opomněli)“.

Žalobce, který byl v průběhu let z mysliveckého spolku vyloučen, se poté, co mu nebyly peníze vyplaceny, obrátil na soud a žaloval spolek o zaplácení dlužné částky 142 500 Kč s příslušenstvím. Poté, co byl spor zahájen u soudu, přijal žalovaný spolek nové usnesení členské schůze, kterým žalobci výslovně odebral právo na výplatu těchto příspěvků. Spolek se takto pokusil dodatečně zmařit žalobcův soudně uplatňovaný nárok. Jádro sporu se přeneslo do roviny procesní a hmotněprávní. Zatímco spolek namítal, že žalobce usnesení o odebrání práv formálně nenapadl v tříměsíční prekluzivní lhůtě u soudu a že je věc uzavřena, žalobce (a následně Nejvyšší soud) namítal, že takové účelové, diskriminační a zjevně nemravné usnesení trpí vadou zdánlivosti (nicotnosti), ke které musí soud přihlížet z moci úřední kdykoliv v průběhu řízení bez ohledu na zmeškanou lhůtu.

Rozhodnutí soudů nižších stupňů

Okresní soud v Tachově žalobě vyhověl. Usnesení o odebrání práv vyhodnotil jako zjevné zneužití práva a neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 6 o. z. Okresní soud rozsudkem ze dne 3. 12. 2024, č. j. 19 C 234/2024-95, uložil žalovanému zaplatit žalobci 142.500 Kč.

Krajský soud v Plzni rozsudek prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl. Argumentoval tím, že usnesení o odebrání práv z roku 2024 sice existuje, ale žalobce jej nenapadl v tříměsíční prekluzivní lhůtě žalobou na neplatnost dle § 259 o. z. v samostatném řízení. Podle odvolacího soudu nelze platnost takového usnesení přezkoumávat jako předběžnou otázku v jiném (probíhajícím) řízení.

Dovolání k Nejvyššímu soudu

Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že se „zabýval pouze otázkou neplatnosti právního jednání, a nikoliv nicotností právního jednání, kterou se musí zabývat z úřední povinnosti“. Na jednání odvolacího soudu dovolatel namítal, že usnesení o odebrání práv bylo přijato v rozporu s dobrými mravy, a tudíž je ve smyslu § 245 o. z. nicotné. Odvolací soud se však oproti soudu prvního stupně namítaným rozporem vůbec nezabýval a úpravu obsaženou v § 245 o. z. „úplně opomenul“.

Rozpor přijatého usnesení o odebrání práv s dobrými mravy spatřoval dovolatel především v tom, že „příspěvek byl odejmut jen a pouze dovolateli, čímž došlo ke zřejmé diskriminaci dovolatele“. Dále je podle dovolatele „odejmutí příspěvku po více než šesti letech … de facto pravou retroaktivitou zániku příspěvku zpětně“. Konečně bylo usnesení o odebrání práv členskou schůzí přijato „jen za účelem zmaření možnosti domoci se oprávněného nároku ze strany dovolatele“.

Dovolatel tvrdil, že ani jeho vyloučení z mysliveckého spolku v roce 2021 nemá na žalovaný nárok žádný vliv, jelikož v době rozhodnutí členské schůze mysliveckého spolku o výplatě ročních členských příspěvků všem členům byl ještě jeho členem.

Nejvyšší soud (NS)

Nejvyšší soud zkoumal právní jednání orgánu spolku z pohledu aplikace rozdílů neplatnosti a zdánlivosti (nicotnosti). Zatímco neplatnost usnesení orgánu spolku (§ 258 o. z.) je nutné uplatnit v zákonné lhůtě výlučně v samostatném řízení (podle § 85 písm. a) z. ř. s.) a nelze ji zkoumat jako předběžnou otázku, u zdánlivého (nicotného) usnesení dle § 245 o. z. je tomu jinak. Podle § 245 o. z. se na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

Soud k této zdánlivosti přihlíží z moci úřední (ex offo), jakmile v řízení vyjdou najevo relevantní okolnosti, a to v jakémkoliv řízení jako předběžnou otázku. Odvolací soud proto pochybil, pokud odmítl námitku rozporu s dobrými mravy a retroaktivity zkoumat s odkazem na zmeškání lhůty pro žalobu na neplatnost.

NS dal odvolacímu soudu závazný pokyn, aby se v dalším řízení zabýval také tím, zda stanovy mysliveckého spolku vůbec umožňovaly členské schůzi rozhodovat o takovém kroku – tj. jak o zpětném vrácení členských příspěvků (usnesení z roku 2018), tak o následném odebrání již přiznaného práva konkrétnímu členovi (usnesení z roku 2024). Pokud by členská schůze rozhodovala v záležitostech, ke kterým nemá působnost, byla by taková usnesení rovněž zdánlivá dle § 245 o. z.

Nejvyšší soud konstatoval, že dřívější ustálená judikatura Nejvyššího soudu týkající se nicotnosti usnesení valných hromad obchodních korporací (dle dřívější i nové úpravy) plně dopadá i na poměry spolků a jejich členských schůzí podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014.

Pokud spolek (nebo korporace) přijme nátlakové, diskriminační nebo zjevně nemravné usnesení s cílem zmařit již nabytá práva členů (často ad hoc po zahájení soudního sporu), dotčený člen se nemusí vždy nutně bránit pouze samostatnou konstitutivní žalobou na neplatnost ve tříměsíční lhůtě. Jde-li o hrubý anomální stav odporující dobrým mravům či působnosti orgánu (zdánlivost/nicotnost dle § 245 o. z.), soud na takové usnesení nesmí přihlížet a může si tuto otázku posoudit sám jako předběžnou otázku v probíhajícím sporu o plnění.

Nejvyšší soud dovolání žalobce vyhověl, napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Právní věta

Rozpor usnesení členské schůze spolku s dobrými mravy, jakož i rozhodnutí v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost, má za následek jeho zdánlivost (nicotnost) podle § 245 o. z. Na rozdíl od neplatnosti usnesení dle § 258 o. z., jejíž přezkum je vázán na prekluzivní lhůtu a samostatné řízení, soud ke zdánlivosti usnesení členské schůze přihlíží z moci úřední v jakémkoliv řízení jako k předběžné otázce, jakmile v řízení vyjdou najevo okolnosti zdánlivost zakládající.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.09.2026, sp.zn. 27 Cdo 1595/2025