Předmětem sporu byla žaloba proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí (inspekce) o uložení pokuty za správní delikt (přestupek) na úseku ochrany přírody.
V dubnu 2024 Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ostrava při svém šetření zjistila, že v areálu sportoviště TJ Jiskra Hrušov a v jeho okolí bylo pokáceno nejméně 22 dřevin, jejichž obvod ve výpočetní výšce přesáhl 80 cm, a dále bylo odstraněno 2525 m2 zapojeného porostu dřevin. Inspekce shledala, že se jednalo o dřeviny rostoucí mimo les ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, které mohl odstranit jejich vlastník nebo jiná oprávněná osoba pouze na základě předchozího povolení orgánu ochrany přírody.
Inspekce uložila žalobkyni ASPET–INVEST s. r. o., pokutu za přestupek, kterého se dopustila tím, že bez povolení pokácela 14 ks dřevin a 1 905 m2 zapojeného porostu dřevin rostoucích mimo les. Žalobkyně uvedla, že dřeviny odstranila s úmyslem vyčistit a upravit zanedbanou lokalitu. Dalších šest dřevin pokácela po předchozím oznámení společnost Veolia Energie ČR, a. s. Dvě dřeviny pokácely neznámé osoby.
Inspekce uložila žalobkyni pokutu ve výši 90 tisíc Kč za spáchání přestupku podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobkyně s pokutou nesouhlasila, neboť měla zejména za to, že jednala v krajní nouzi. Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala. Vznesla přitom námitky, které se převážně shodovaly s obsahem žaloby. Napadeným rozhodnutím žalovaný - Ministerstvo životního prostředí odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí inspekce. Žalobkyně se bránila žalobou podanou k Městskému soudu v Praze, ve které požadovala zrušení rozhodnutí o pokutě.
Žaloba
Žalobkyně v žalobě uplatnila následující námitky:
- Jednání v krajní nouzi (Havarijní stav):
Žalobkyně tvrdila, že stromy pokácela v krajní nouzi, protože bezprostředně hrozilo jejich zřícení. Stromy byly staré, suché, poškozené a s vyhnívajícími dutinami. Nacházely se v blízkosti sportovního hřiště a hrozilo ohrožení života hráčů a dalších osob. Argumentovala, že jednala v rámci prevenční povinnosti podle občanského zákoníku (§ 2901), aby předešla škodám, protože v minulosti zde již padaly velké kusy stromů.
Nesouhlasila s tím, že nebezpečí nebylo „bezprostřední“. Podle ní je posouzení pádu stromu subjektivní a bezprostřednost se často prokáže až tragédií. Upozorňovala i na extrémní výkyvy počasí. Namítala, že inspekce nezkoumala, zda mohla jako vlastník onemocnění stromů vůbec zabránit.
- Kácení v ochranném pásmu:
Tvrdila, že povolení nepotřebovala, protože dřeviny rostly v ochranném pásmu elektrizační a plynárenské soustavy (§ 8 odst. 2 zákona). Vytýkala úřadům, že v rozhodnutí jasně neuvedly, kudy přesně ochranné pásmo vede a kolik stromů do něj spadalo, což mělo vliv na výpočet škody a pokuty.
- Nepřiměřená výše pokuty:
Žalobkyně namítala, že žalovaný nevzal v úvahu její argumenty pro moderaci (snížení) výše pokuty.
- Absence společenské škodlivosti (Materiální stránka přestupku):
Tvrdila, že její jednání nebylo společensky škodlivé. Účelem zákona je podle ní chránit zdravé dřeviny, nikoliv nemocné stromy, které ohrožují okolí.
Městský soud v Praze
Soud nejprve posoudil, zda žalobkyně mohla dřeviny odstranit bez povolení, protože jednala v krajní nouzi, případně odstraňovala dřeviny v ochranném pásmu elektrizační soustavy. Podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny je ke kácení dřevin nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není–li dále stanoveno jinak. Podle § 8 odst. 4 téhož zákona povolení není třeba ke kácení dřevin, je–li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí–li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.
Soud předestřel, že možností pokácet dřeviny ohrožující život, zdraví a majetek se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud (NSS). Konstatoval, že se jedná o výjimku, kdy s ohledem na havarijní stav dřevin musí být situace řešena v co nejkratší době, takže kácení lze provést, aniž by mu předcházelo správní řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny (rozsudek NSS z 5. 11. 2015, čj. 7 As 162/2015–59). Nestačí přitom jen nedobrý stav dřevin, ale jejich stavem musí být zřejmě a bezprostředně ohrožen život nebo zdraví nebo hrozit škoda značného rozsahu (viz § 8 odst. 4 zákona, srov. též bod 7 rozsudku NSS z 15. 2. 2022, čj. 10 As 486/2021–52). Není–li naplněna podmínka zřejmosti a bezprostřednosti ohrožení života či zdraví nebo hrozící škody značného rozsahu, je nezbytné postupovat podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a vyžádat si povolení příslušného orgánu ochrany přírody.
Podle městského soudu se správní orgány otázkou zřejmosti a bezprostřednosti nebezpečí zabývaly. Inspekce dospěla k závěru, že bylo vyloučeno, aby se bez působení přírodních živlů náhle ocitly v havarijním stavu všechny dřeviny najednou. Žalobkyně zároveň nepředložila žádnou fotografii, byť částečně vyvráceného nebo rozlomeného stromu, toliko se bránila tvrzením, že stromy byly staré, nemocné, usychající a že z nich padaly větve, které ohrožovaly okolí. Dlouhodobě narušený nebo usychající stav stromu však není důvodem pro „havarijní kácení“.
Podle inspekce navíc žalobkyně měla čas zhodnotit stav dřevin a připravit jejich pokácení – mezi prohlédnutím dřevin a jejich pokácením uplynulo několik týdnů.
V daném případě tak nebyly naplněny požadavky zřejmosti a bezprostřednosti,
tj. nebyl dán zřejmý stav nebezpečí z prodlení. Žalovaný pak ve shodě s inspekcí uzavřel, že „bezprostřední ohrožení v době kácení nehrozilo, neboť kácení bylo plánováno s předstihem.“ Kácení bylo naplánováno s předstihem (prohlídka v lednu, kácení v březnu), nešlo o reakci na náhlou událost (např. po vichřici). Fotografie neprokázaly, že by stromy byly v takovém stavu (např. nalomené, vyvrácené), že by hrozil jejich okamžitý pád. Špatný stav stromu sám o sobě neopravňuje k okamžitému pokácení bez povolení Žalobkyně nic neoznámila, tudíž jednala protiprávně.
Soud uvedl, že pokuta byla zákonná, zákon chrání všechny dřeviny, nejen ty zdravé. Pokuta 90 000 Kč byla stanovena při dolní hranici sazby (možno uložit až 1 milion Kč). Správní orgány přihlédly k polehčujícím okolnostem (doba vegetačního klidu, nízká kvalita porostu) i přitěžujícím okolnostem (rozsah kácení, aktivní jednání). Jako nepřípadný posoudil soud žalobkynin odkaz na prevenční povinnost podle § 2901 občanského zákoníku. Ten upravuje povinnost osoby zakročit proti nebezpečné situaci, nad kterou má kontrolu, nebo k odvrácení hrozící újmy. Žalobkyně však žádnou takovou nebezpečnou situaci ani hrozící újmu v řízení před správními orgány neprokázala.
Soud shrnul, že nebylo prokázáno, že byly splněny podmínky pro kácení bez povolení podle § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny. Správní orgány tak nepochybily, pokud uzavřely, že se žalobkyně dopustila přestupku podle § 88 odst. 1 písm. c) tohoto zákona. Soud potvrdil, že žalobkyně pochybila, když kácení neoznámila ani si nevyžádala povolení. Nebyl prokázán havarijní stav vyžadující okamžitý zásah.
Městský soud konstatoval, že žaloba není důvodná a proto ji výrokem I. zamítl postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
Právní věta
Podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny je ke kácení dřevin nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není–li dále stanoveno jinak. Podle § 8 odst. 4 téhož zákona povolení není třeba ke kácení dřevin, je–li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí–li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.
Není–li naplněna podmínka zřejmosti a bezprostřednosti ohrožení života či zdraví nebo hrozící škody značného rozsahu, je nezbytné postupovat podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a vyžádat si povolení příslušného orgánu ochrany přírody.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26.09.2025, č.j. 11 A 85/2025-37