Spor o pověření odborného lesního hospodáře pro drobné vlastníky lesů

V projednávaném případě v územním obvodu Hlavatce (správní obvod Tábor) nebyl zvolen odborný lesní hospodář vlastníky lesa a z tohoto důvodu byla tato funkce vykonávána státním podnikem Lesy ČR.

S činností odborného lesního hospodáře Lesů ČR vyjadřovali malí vlastníci lesa nespokojenost (např. vlastníci lesa – D. K. a P. K.). Nesouhlasili s přístupem odborného lesního hospodáře, který odmítl vyznačit výchovné zásahy na lesním porostu. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že Obecní úřad Sedlečko se písemně dotazoval na pravomoci hajného, a to na základě jednání odborného lesního hospodáře Lesů ČR, který tomuto vlastníku odmítl vyznačit dříví na probírku. Starosta obce Komárov dále telefonicky reprodukoval stížnost drobných vlastníků lesa na činnost odborného lesního hospodáře Lesů ČR, který na základě interní instrukce Lesů ČR odmítl vyznačovat výchovné a jiné těžební zásahy. Stížnosti směřovaly rovněž na postup revírníka při vyřizování žádostí o dotace poskytované pro hospodaření v lesích a na absenci možnosti bezúplatně zajistit komplexní služby v lese pro drobné vlastníky, kteří nemají potřebné časové možnosti či v blízkosti lesa nebydlí.

Na základě těchto stížností vlastníků lesa dospěl správní orgán prvního stupně k závěru, že je namístě zajistit řádný výkon funkce odborného lesního hospodáře. Vyhlásil výběrové řízení na pozici odborného lesního hospodáře, který by byl tuto činnost schopen plnit lépe, než stávající odborný lesní hospodář ustavený do funkce na základě § 37 odst. 6 lesního zákona.

Rozhodnutím Městského úřadu Tábor byl  J.S. - žalobce, pověřen k výkonu funkce odborného lesního hospodáře v lesích s celkovou výměrou do 50 ha, pro které jsou zpracovány lesní hospodářské osnovy, v územním obvodu Hlavatce. Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutí Městského úřadu Tábor, na jehož základě byl žalobce pověřen k výkonu funkce odborného lesního hospodáře, zrušil. Předmětem sporu tedy bylo rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje - žalovaný, který zrušil pověření k výkonu funkce OLH pro územní obvod Hlavatce (oblast Táborska).

Žaloba

Proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje podal žalobce J.S. žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

Argumenty žalobce:

Odmítnutí pojmu „nadstandard“: Žalobce argumentoval, že zákon o lesích nezná žádné dělení činností OLH na „povinné minimum“ a „nepovinný nadstandard“. Pokud nabídl OLH vlastníkům lesů širší služby (např. bezplatné vyznačování výchovných těžeb), činil tak s cílem zvýšit úroveň hospodaření, což je v souladu s účelem zákona.

Legitimita výběrového řízení: Žalobce tvrdil, že orgán státní správy lesů (MěÚ Tábor) postupoval správně, když vypsal výběrové řízení a jako vítěze vybral subjekt, který nabídl nejlepší podmínky pro vlastníky malých lesů. Podle něj je povinností státu vybrat takového hospodáře, který zajistí co nejvyšší odbornou úroveň péče o les.

Zajištění zastupitelnosti: Žalobce zdůrazňoval, že jím navržený systém vzájemné zastupitelnosti mezi hospodáři je výhodou, nikoliv porušením zákona. Argumentoval, že zákon nevyžaduje, aby fyzická osoba vykonávala funkci výhradně osobně bez možnosti zástupu (např. v době nemoci či dovolené), a že zastupitelnost zajišťuje nezbytnou kontinuitu péče o les.

Ochrana zájmů vlastníků lesů: Žalobce poukazoval na to, že předchozí hospodář (Lesy ČR) odmítal provádět některé úkony zdarma, což drobné vlastníky odrazovalo od řádné péče o les. Jeho nabídka měla tento stav napravit a motivovat vlastníky k lepšímu hospodaření.

Nepřezkoumatelnost rozhodnutí úřadu: Žalobce namítal, že krajský úřad své rozhodnutí o zrušení jeho pověření nedostatečně odůvodnil a vycházel z příliš restriktivního a formálního výkladu zákona, který jde proti zájmům ochrany lesa.

Argumenty žalovaného úřadu:

Nepřípustnost „nadstandardních“ služeb jako kritéria: Žalovaný tvrdil, že při výběru OLH nelze přihlížet k tomu, že někdo nabízí služby nad rámec zákona (např. bezplatné vyznačování těžeb). Podle úřadu je OLH povinen plnit pouze zákonné minimum a jakákoliv nabídka širších služeb v rámci zákonné odměny je „nepřípustným kritériem“, které deformuje výběr.

Osobní povaha výkonu funkce: Žalovaný zastával názor, že funkce OLH vykonávaná fyzickou osobou má přísně osobní charakter. Z toho vyvozoval, že požadavek na zajištění zastupitelnosti (např. v případě nemoci či dovolené) je u fyzické osoby irelevantní nebo dokonce v rozporu s povahou této funkce.

OLH není veřejná zakázka: Úřad argumentoval, že proces pověřování OLH není „soutěží o kvalitu“ nebo výběrovým řízením typu veřejné zakázky. Podle něj státní správa pouze prověřuje, zda kandidát splňuje zákonné předpoklady (licenci), a nemá právo vybírat si toho „lepšího“ na základě přidané hodnoty pro vlastníky lesů.

Ochrana stávajícího systému: Žalovaný v podstatě hájil postavení předchozího hospodáře (státního podniku Lesy ČR). Tvrdil, že pokud dosavadní hospodář plní své zákonné povinnosti, není důvod jej měnit jen proto, že jiný subjekt slibuje vlastníkům lesů výhodnější servis (vyznačování probírek zdarma).

Formální pojetí odborné úrovně: Žalovaný vykládal pojem „zabezpečení odborné úrovně hospodaření“ velmi úzce – pouze jako splnění minimálních povinností stanovených zákonem, nikoliv jako snahu o co nejefektivnější a nejvstřícnější správu lesního majetku.

Krajský soud

Soud argumenty žalovaného úřadu odmítl a označil je za příliš restriktivní. Konstatoval, že snaha zajistit vlastníkům lesů co nejlepší servis (včetně zastupitelnosti a širšího rozsahu prací) je plně v souladu s účelem zákona o lesích. Soud shledal rozhodnutí úřadu jako nepřezkoumatelné a nesouhlasil s restriktivním výkladem, který by bránil zvyšování kvality výkonu funkce OLH prostřednictvím výběru subjektu nabízejícího komplexnější služby.

Soud tímto rozhodnutím potvrdil, že státní správa nemusí vybírat hospodáře jen podle toho, zda splňuje „papírové“ předpoklady, ale může (a měla by) hledět na to, kdo vlastníkům malých lesů nabídne lepší a dostupnější servis. Zároveň odmítl argument, že u fyzických osob nelze vyžadovat nebo nabízet zastupitelnost, protože kontinuita správy lesa je v zájmu ochrany.

Soud zdůraznil, že smyslem zákona o lesích je zabezpečit co nejvyšší odbornou úroveň hospodaření. Orgány státní správy lesů (OSSL) by tedy neměly hledat jen někoho, kdo má licenci, ale toho, kdo objektivně zajistí nejlepší péči o les. Úvaha úřadu, že stačí „naplnit zákonné minimum“, je podle soudu chybná a v rozporu s veřejným zájmem na ochraně lesa.

Soud odmítl argumentaci žalovaného úřadu, že určité činnosti (např. bezplatné vyznačování probírek) jsou „nadstandardem“, ke kterému se při výběru nemá přihlížet. Pokud někdo nabízí v rámci své funkce širší záběr odborných činností, není to nepřípustné kritérium, ale naopak důkaz vyšší odborné úrovně, kterou zákon vyžaduje.

Jednou z hlavních myšlenek rozsudku je, že i u fyzických osob je požadavek na zajištění zastupitelnosti (pro případ nemoci, dovolené apod.) racionální a zákonný. Pokud zájemce o funkci OLH prokáže, že má zajištěno zastoupení jiným odborníkem, zvyšuje to spolehlivost výkonu funkce. Úřad nemůže zastupitelnost a priori odmítat jako „nepřípustnou podmínku“.

Soud dovodil, že OSSL nesmí být jen pasivním pozorovatelem, který „přidělí“ revír státnímu podniku (Lesům ČR) jen z pohodlnosti. Pokud se objeví jiný kvalifikovaný zájemce, který vlastníkům lesů nabízí prokazatelně lepší podmínky a odborný servis, musí úřad tyto výhody spravedlivě posoudit.

Soud nepřímo podpořil myšlenku, že pokud OLH provádí určité odborné úkony zdarma (v rámci odměny, kterou mu platí stát), je to v zájmu státu i vlastníků. Brání se tím stavu, kdy vlastníci drobné těžby nebo prořezávky vůbec nedělají, protože by za jejich vyznačení museli hospodáři připlácet.

Soud vytkl krajskému úřadu, že se příliš upnul na formální definice a ignoroval faktický přínos žalobce pro konkrétní lesní celky. Rozhodnutí úřadu označil za nepřezkoumatelné, protože úřad jasně nevysvětlil, proč by vyšší kvalita služeb měla být na škodu věci.

Soud tímto rozsudkem otevřel cestu k „soutěži o kvalitu“ při obsazování funkcí odborných lesních hospodářů pro drobné vlastníky. Potvrdil, že státní správa by měla preferovat ty hospodáře, kteří jsou pro vlastníky lesů nejdostupnější a nabízejí jim nejkomplexnější odbornou pomoc.

Krajský soud rozhodnutí žalovaného úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Právní věta:

Při pověřování odborného lesního hospodáře (OLH) podle § 37 zákona o lesích je orgán státní správy lesů oprávněn zohlednit i kritéria směřující ke zvýšení kvality a kontinuity péče o les, včetně zajištění vzájemné zastupitelnosti hospodářů či nabídky odborných činností nad rámec zákonného minima (např. bezplatné vyznačování výchovných těžeb). Restriktivní výklad, který by taková kritéria označil za nepřípustná s odkazem na nepovinný ‚nadstandard‘,
je v rozporu s účelem zákona, jímž je zabezpečení co nejvyšší odborné úrovně hospodaření v lesích.“

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.08.2015, č.j. 10A 113/2014-54

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pozn. i když je předmětné soudní rozhodnutí z roku 2015, je nadále platné a argumentačně využitelné s ohledem na novelizované znění zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona k datu 01.01.2026.

Pro srovnání je níže přiloženo platné a účinné znění ust. § 37 zák. č. 289/1995 Sb., lesního zákona týkající se odborného lesního hospodáře.         

Odborný lesní hospodář

(1) Hospodaření v lesích je vlastník lesa povinen zajišťovat v součinnosti s odborným lesním hospodářem. Odborný lesní hospodář zabezpečuje vlastníku lesa odbornou úroveň hospodaření v lese podle tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení.

(2) Odborným lesním hospodářem může být fyzická osoba nebo právnická osoba, která má k této činnosti licenci udělenou orgánem státní správy lesů podle hlavy šesté tohoto zákona.

(3) Vlastník lesa má právo vybrat si odborného lesního hospodáře; jeho jméno je povinen do 30 dnů ode dne jeho výběru oznámit orgánu státní správy lesů. Vlastník lesa, který hospodaří podle plánu (§ 24 odst. 3), je povinen uzavřít s odborným lesním hospodářem smlouvu o výkonu činnosti podle odstavce 1. Pokud splňuje podmínku odborného lesnického vzdělání a odborné lesnické praxe (§ 42), může vlastník lesa v lesích ve svém vlastnictví vykonávat činnost odborného lesního hospodáře sám i bez udělení licence.

(4) Spolek je povinen pro lesy ve vlastnictví svých členů, v nichž má práva a povinnosti vlastníka lesa (§ 58 odst. 1), uzavřít s jedním odborným lesním hospodářem smlouvu o výkonu činnosti podle odstavce 1, pokud tuto činnost spolek nevykonává sám.

(5) Činnost odborného lesního hospodáře nemůže vykonávat zaměstnanec orgánu státní správy lesů v lesích v obvodu působnosti tohoto orgánu; to neplatí v případě obhospodařování vlastního majetku.

(6) Každou změnu v osobě odborného lesního hospodáře je vlastník lesa povinen oznámit do 30 dnů orgánu státní správy lesů.

(7) Pokud si vlastník lesa nevybere odborného lesního hospodáře sám, vykonává v lesích, pro které je stanovena povinnost zpracovat osnovy (§ 25 odst. 1), funkci odborného lesního hospodáře právnická osoba, která v určeném území vykonává právo hospodaření ve státních lesích, pokud orgán státní správy lesů nerozhodne o pověření jiné právnické nebo fyzické osoby. Pověření výkonem funkce odborného lesního hospodáře orgán státní správy lesů zruší na žádost pověřeného odborného lesního hospodáře nebo z vlastního podnětu, pokud pověřený odborný lesní hospodář neplní povinnosti stanovené tímto zákonem.

(8) Náklady na činnost odborného lesního hospodáře hradí vlastník lesa; náklady na činnost odborného lesního hospodáře vykonávanou právnickou nebo fyzickou osobou podle odstavce 7 hradí stát.

(9) Stát hradí náklady na činnost odborného lesního hospodáře v lesích ve vlastnictví členů spolku, ke kterým má spolek práva a povinnosti vlastníka lesa. Nárok na úhradu podle věty první uplatňuje spolek do 10 dnů od konce čtvrtletí.

(10) Základními povinnostmi odborného lesního hospodáře, jehož činnost podle odstavců 8 a 9 hradí stát, jsou

1. a) sledovat stav lesa, upozorňovat vlastníka lesa na výskyt škodlivých činitelů a na škody jimi způsobené, včetně škod způsobených zvěří a pastvou v lese, navrhovat nezbytná kontrolní a ochranná opatření a při zvýšeném výskytu škodlivých organismů a škodách na lesích, včetně škod způsobených zvěří nebo pastvou v lese, prokazatelně informovat orgán státní správy lesů,
2. b) upozorňovat vlastníka lesa na nutnost provedení těžby nahodilé, vyznačovat těžbu nahodilou, kterou je nutno provést, a doporučit termíny a způsoby jejího zpracování a způsoby asanace vytěženého dříví,
3. c) navrhovat vlastníku lesa vhodný způsob a postup obnovy lesa a doporučovat vhodný reprodukční materiál a vhodnou dřevinnou skladbu k obnově lesa,
4. d) doporučovat vlastníku lesa provedení výchovných zásahů a na žádost vlastníka lesa zabezpečovat instruktáž k provedení výchovných zásahů v lesních porostech do 40 let věku,
5. e) na žádost vlastníka lesa vyznačovat těžbu mýtní úmyslnou a vyjadřovat se k návrhu těžby má-li její objem překročit 50 m³za kalendářní rok (§ 33 odst. 4) a poskytovat vlastníkovi lesa součinnost při provádění této těžby,
6. f) potvrzovat, zda činnosti, na jejichž provedení žádá vlastník lesa finanční prostředky podle zvláštních právních předpisů, jsou co do rozsahu a kvality provedeny v souladu s tímto zákonem a právními předpisy vydanými k jeho provedení,
7. g) na žádost vlastníka lesa spolupracovat s vlastníkem lesa při vedení lesní hospodářské evidence,
8. h) na žádost vlastníka lesa poskytovat vlastníkovi lesa odborné informace a doporučení při ochraně lesů, pěstebních a těžebních činnostech, v oblasti finančních podpor na hospodaření v lesích, při zpracování návrhů lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov a dalších činnostech souvisejících s hospodařením v lesích,
9. i) vést evidenci o prováděných odborných úkonech a činnostech, uchovávat doklady vztahující se k těmto úkonům a činnostem po dobu nejméně 5 let a tuto evidenci včetně dokladů na vyžádání předložit orgánu státní správy lesů,
10. j) oznamovat orgánu státní správy lesů ukončení výkonu činnosti odborného lesního hospodáře, a to nejméně 30 dnů předem, pokud je mu tato skutečnost známa, jinak neprodleně po tom, co se o této skutečnosti dozví,
11. k) prokazatelně upozorňovat vlastníka lesa na porušení povinností stanovených tímto zákonem; pokud povaha porušené povinnosti umožňuje nápravu a vlastník lesa ji nesjedná v rozsahu a v termínu uvedeném v upozornění odborného lesního hospodáře, je odborný lesní hospodář povinen oznámit tuto skutečnost orgánu státní správy lesů.

(11) Odbornými úkony a činnostmi odborného lesního hospodáře podle odstavce 8 písm. i) se rozumí zejména

1. a) sledování zdravotního stavu lesních porostů a upozorňování vlastníka lesa na výskyt škodlivých organismů,
2. b) upozorňování vlastníka lesa na nutnost provedení těžby nahodilé a vyznačování těžby nahodilé,
3. c) vyznačování těžby mýtní úmyslné a vyjadřování se k návrhu těžby, má-li její objem překročit 50 m³za kalendářní rok,
4. d) zabezpečování instruktáže o provádění výchovných zásahů v lesních porostech do 40 let věku,
5. e) navrhování vhodných způsobů a postupů obnovy lesa,
6. f) poskytování odborných informací vlastníku lesa při zpracování návrhů lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov.

(12) Na odborného lesního hospodáře, jehož činnost hradí vlastník lesa, se vztahují povinnosti uvedené v odstavci 10 s výjimkou povinností uvedených v písmenech d) a j).

(13) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob výpočtu nákladů na činnost odborného lesního hospodáře v případech, kdy jeho činnost hradí stát, a postup při provádění jejich úhrady.