V daném případě se jednalo o spor mezi firmou TEXTRON CONSULTING s.r.o., a Ministerstvem životního prostředí o určení odpovědnosti za poškození životního prostředí těžbou.
Žalobce firma TEXTRON CONSULTING s.r.o., nakoupila lesní pozemky a po udělení souhlasu státní správy lesů zadala třetí osobě provedení těžby. Při přibližování dříví došlo k poškození komunikace, na což reagovala Česká inspekce životního prostředí uložením sankce firmě TEXTRON CONSULTING s.r.o.
ČIŽP svým rozhodnutím uložila žalobci pokutu ve výši 180 000 Kč za správní delikt podle § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů, spočívající v tom, že žalobce vlastním zaviněním v měsících červnu a červenci 2013 přibližováním dříví z těžby poškodil lesní pozemky v katastrálním území Krumsín a ohrozil životní prostředí v lese, přičemž svým jednáním vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů.
Žalobce měl podle výroku prvostupňového rozhodnutí přibližováním dříví ke zpevněné cestě do Krumsína závažně poškodit lesní pozemky na ploše cca 400 m2 délce cca 45 m vytlačenými kolejemi o šířce cca 0,6 m a hloubce 0,3 m nacházejícími se mezi zpevněnou komunikací a lesní cestou. Celková plocha lesního stanoviště poškozená pojezdem těžké mechanizace činila cca 1835 m2, přičemž hloubka tohoto poškození dosahovala až 0,5 m.
Proti rozhodnutí se žalobce odvolal k MŽP, ale to rozhodnutí ČIŽP potvrdilo.
Poté podal žalobce proti rozhodnutí MŽP žalobu k Městskému soudu v Praze.
Městský soud v Praze se vyjádřil k námitkám žalobce a shledal je velmi obecnými. Podrobně se zabýval námitkou, kdy žalobce poukazoval na to, že se předmětného správního deliktu svým jednáním nedopustil. Uvedl, že nesouhlasí s tím, že by se dopustil vlastní činností ohrožení životního prostředí v lese, a namítl, že se protiprávního jednání měly v daném případě dopustit žalobcem blíže neoznačené třetí osoby.
Žalovaný (MŽP ČR) naopak konstatoval, že žalobce zcela nezpochybnitelně těžební práce a s tím související přibližování v daném lokalitě zajišťoval, že těžba včetně přibližování probíhala z jeho podnětu a na základě jeho plného vědomí. Zdůraznil, že pro prokázání odpovědnosti žalobce za zjištěný skutek ve smyslu ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. nebylo rozhodující, zda těžbu a přibližovací práce provedl žalobce přímo sám, či si pro tuto činnost někoho zjednal a pověřil ho provedením této činnosti.
Městský soud v Praze k obecně vzneseným námitkám uvedl, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení správnímu soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Zdůraznil, že není úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel.
Městský soud v Praze podotkl, že Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně judikoval, že žalobní body musí žalobce koncentrovat přímo v podané žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Za řádně uplatněný žalobní bod tedy nelze považovat pouhý odkaz na argumentaci vznesenou v podáních v rámci správního řízení, a to ani v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
Městský soud v Praze konstatoval, že žalovaný nepochybil, pokud uzavřel, že je žalobce za zjištěný skutek odpovědný ve smyslu ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. a že nebylo rozhodující, zda těžbu a přibližovací práce provedl žalobce přímo sám, či si pro tuto činnost někoho zjednal a pověřil ho provedením této činnosti, a to s přihlédnutím k tomu, že dle skutkových zjištění plynoucích z obsahu správního spisu žalobce, resp. za něj jednající fyzická osoba, tuto činnost organizoval a udílel k ní pokyny, a žalobce tyto skutkové závěry konkrétně nerozporoval.
Na základě uvedeného Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Právní věta:
Správní soudy ve své rozhodovací praxi připustily, že za určitých okolností může být pachatelem správního deliktu na úseku ochrany životního prostředí rovněž osoba zadavatele (objednatele) určité činnosti, jejíž realizace jinou osobou (dodavatelem, zhotovitelem) měla ohrozit nebo poškodit některou ze složek životního prostředí.
Zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá, nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami, či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené.
Nepřezkoumatelné rozhodnutí může být takové, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.02.2019, sp. zn. 10 A 141/2015.
Správní orgán prvního stupně (ČIŽP) uložil žalobkyni J. B. podle § 125a odst. 2 písm. d) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách pokutu ve výši 50.000,- Kč za sbíhající se správní delikty:
dle § 125a odst. 1 písm. l) vodního zákona, kterého se žalobkyně dopustila tím, že při nakládání se závadnými látkami (statkovým hnojem a výluhy z něj) neučinila přiměřená opatření, aby tyto látky nevnikly do povrchových vod, čímž došlo k porušení § 39 odst. 1 vodního zákona a dle § 125g odst. 3 vodního zákona, kterého se žalobkyně dopustila tím, že provozovala polní hnojiště na půdním bloku, který nebyl uveden mezi vytipovanými lokalitami pro polní hnojiště ve schváleném havarijním plánu.
V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ČIŽP uvedla, že havárie byla způsobena únikem hnojůvky z polního hnojiště, jehož uživatelem byl účastník řízení.
Dle sdělení státního podniku Lesy ČR v prostoru přilehlém k polnímu hnojišti začíná bezejmenný tok, který vede v linii rýhy v prostoru lesa „Široký les“ a dále se vlévá do rybníků v majetku pana B.
Hnojůvka unikla z prostoru polního hnojiště do příkopy u lesní cesty. Tmavě obarvená voda postupovala přes rybník p. B. dál po toku do rybníka LČR“. V místě propustku na lesní cestě byl odebrán vzorek vody, který však nebyl dán na analýzu.
Proti prvostupňovému rozhodnutí ČIŽP podala žalobkyně odvolání k Ministerstvu životního prostředí, které odvolání zamítlo a rozhodnutí ČIŽP potvrdilo.
Proti rozhodnutí MŽP (žalovaný) podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze. Žalobkyně uvedla, že rozhodnutí správního orgánu je postaveno pouze na jakési domněnce tohoto orgánu, kdy nebyla provedena žádná analýza vzorků, která by prokázala, že se jedná o závadné látky dle vodního zákona, a zda skutečně došlo k úniku hnojůvky do povrchových vod.
Posouzení věci Městským soudem v Praze
Soud se předně zabýval těmi námitkami, kterými žalobkyně namítala nedostatečné zjištění skutkového stavu a poukazovala na to, že nebylo nade vší pochybnost zjištěno, zda povrchové vody skutečně byly znečištěny hnojůvkou, když nebyl nikde zaznamenán žádný charakteristický zápach a žádné odebrané vzorky nebyly analyzovány. Tyto vzorky správní orgán prvního stupně nezahrnul mezi podklady pro rozhodnutí a nepřistoupil k jejich vyžádání a zajištění jejich analýzy, popř. vyžádání výsledků analýzy provedené vodoprávním úřadem. Správnímu orgánu prvního stupně, popř. žalovanému přitom podle přesvědčení soudu nic nebránilo, aby svůj klíčový skutkový závěr o důvodech znečištění povrchových vod podpořily jednoznačnými důkazy tento závěr prokazujícími. Na základě toho soud konstatoval že klíčový skutkový závěr správních orgánů o tom, že povrchové vody byly znečištěny hnojůvkou uniklou z polního hnojiště žalobkyně, který byl podkladem pro navazující právní závěr o spáchání správního deliktu žalobkyní, není dostatečně důkazně podložen.
Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí soud zrušil a věc se vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Právní věta:
Pro potvrzení rozhodnutí správních orgánů o uložení sankce je rozhodující, zda opatřily takovou sadu důkazů, která po provedeném zhodnocení s ohledem na povahu věci sama o sobě s dostatečnou přesvědčivostí vede k závěru, že se obviněný příslušného přestupku (skutku) dopustil, a zároveň neexistují žádné rozumné důvody k pochybám o věrohodnosti a úplnosti skutkových zjištění pro posouzení viny obviněného z přestupku. Naopak pokud soud zjistí, že správní orgány v řízení o přestupku nepostupovaly v souladu s požadavkem na zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tak rozhodnutí správního orgánu zruší.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11.03.2019, sp. zn. 10 A 132/2015.
Na lesních pozemcích vlastníka lesa (nyní žalobce) provedla ČIŽP inspekční šetření a zjistila existenci holin, resp. nezajištěných porostů. Výsledky inspekčního šetření byly podkladem pro zahájení řízení o uložení pokuty za správní delikt.
Sankce byla vlastníku lesa uložena za ohrožení životního prostředí v lesích tím, že vlastním zaviněním vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Vytýkaného jednání se měl žalobce dopustit tím, že jako vlastník lesa nezajistil obnovu lesních porostů stanovištně vhodnými dřevinami a jejich včasnou a soustavnou výchovu tak, aby se zlepšoval jejich stav, zvyšovala jejich odolnost a zlepšovalo plnění funkcí lesa na lesních pozemcích - (celková holá plocha bez lesních porostů činila 1,38 ha). Vlastník lesa se proti rozhodnutí ČIŽP odvolal k MŽP.
První rozhodnutí inspekce bylo MŽP zrušeno a po vydání nového rozhodnutí ČIŽP se žalobce znovu odvolal k MŽP. Ministerstvo životního prostředí následně změnilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí tak, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 151.000,- Kč podle § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.
Žalobce (vlastník lesa) s pokutou nesouhlasil a žalobou se domáhal u Městského soudu v Praze přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného (Ministerstvo životního prostředí).
Žalobce v žalobě namítal, že ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o ČIŽP lze řízení o uložení pokuty zahájit (a tedy podle žalobce logicky i ukončit) jen do jednoho roku ode dne, kdy se inspekce dověděla o porušení povinností uvedených v § 4 zákona o ČIŽP.
Žalobce tvrdil, že žalovaný, nedodržel výše uvedené zákonné omezení a vydal své rozhodnutí po uplynulé lhůtě.
Podle žalobce bylo také zjištění správních orgánů v rozporu s obsahem lesního hospodářského plánu. Postup správních orgánů, které za základ svého rozhodnutí braly obsah lesní hospodářské osnovy pro LHC Telč, byl podle žalobce nesprávný, neboť lesní hospodářský plán je nadřazen lesním osnovám.
Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí a žalobu neshledal důvodnou.
Soud konstatoval, že z hlediska odpovědnosti žalobce za správní delikt tedy bylo rozhodným skutkovým zjištěním pouze to, zda v minulosti na předmětných pozemcích vznikla holina (tuto skutečnost žalobce nijak v řízení před správními orgány ani v žalobě nerozporoval), a zda byla tato holina v předepsaném časovém rozmezí nejen zalesněna ve smyslu § 2 písm. i) lesního zákona (založení lesního porostu), ale i zajištěna. Vytvořením podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů podle § 4 písm. c) zákona o ČIŽP se žalobce dopustil porušení povinností podle § 31 odst. 1 a 6 lesního zákona.
Právní věta:
Životní prostředí v lesích je chráněným objektem, přičemž zákonným znakem skutkové podstaty je umožnění působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Skutková podstata tohoto správního deliktu zahrnuje nejen vytvoření podmínek pro působení těchto činitelů ve smyslu jednorázového konání či opomenutí, ale i v udržování protiprávního stavu – tj. takového stavu, který škodlivé působení biotických a abiotických činitelů umožňuje. Jde tak skutečně o delikt trvající, který spočívá v udržování protiprávního stavu (umožnění škodlivé činnosti).
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31.05.2017, sp. zn. 10 A 99/2012.
Žalobce, obchodní společnost New Dobrawitz s. r. o., se sídlem Doubravice u České Skalice, se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného (MŽP), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce prostředí, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 360 000,- Kč podle § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí.
Důvodem pro uložení pokuty bylo naplnění skutkové podstaty správního deliktu ohrožení životního prostředí v lesích tím, že svým opomenutím a jednáním vytvořil podmínky pro působení biotických a abiotických škodlivých činitelů na svých lesních pozemcích. Jednalo se o zanedbání ochrany lesa proti kalamitním hmyzím škůdcům lýkožroutu smrkovému a lýkožroutu lesklému.
Inspektoři ČIŽP při kontrole zjistili 320 m3 kůrovcových souší opuštěných kůrovci po vyrojení a cca 820 m3 kůrovcových stromů napadených ve stádiu snubních komůrek až počátečního žíru larev.
Žalobce jako vlastník lesa podle ČIŽP nezajistil včasné zpracování kůrovcového a kalamitního dříví, takže zde došlo k postupnému zvýšení rozsahu napadení a rozvoji populace kalamitních škůdců lýkožrouta smrkového a lýkožrouta lesklého, což zapříčinilo vyrojení nové generace kůrovců do okolních lesních porostů a dosažení kalamitního stavu.
Žalobce považoval pokutu za nepřiměřeně vysokou s ohledem na mnoho polehčujících okolností, např. podíl odborného lesního hospodáře na vzniku závadného stavu, maximální úsilí, které vyvinul k nápravě situace a skutečnost, že jeho činností nebyly ohroženy okolní lesy, ale výlučně majetek žalobce. Proto napadl rozhodnutí MŽP žalobou.
Žalobu podala obchodní společnost proti MŽP dvakrát. O první žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 03.12.2013 tak, že rozhodnutí žalovaného ze dne 18.01.2010 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení prvního rozhodnutí žalovaného bylo nedostatečné odůvodnění výše pokuty. Žalovaná strana (MŽP) proto vydala nové rozhodnutí, které žalobce znovu napadl u Městského soudu v Praze.
Soud uvedl, že „zavinění žalobce je podle názoru soudu prokázáno dostatečně, protože zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ukládá v ust. § 32 vlastníkovi lesa konkrétní povinnosti při ochraně lesa.
Žalobce jako vlastník lesa tedy byl povinen tyto své povinnosti znát a dbát na jejich plnění. Pokud jejich plnění, byť i z nedbalosti, opomněl, resp. následně nezajistil dostatečně účinné odstranění následků, je závěr o jeho zavinění nepochybný“. Podle stanoviska soudu správní orgány dostatečně prokázaly jak objektivní, tak subjektivní stránku skutkové podstaty dle § 4 písm. c) zákona o ČIŽP a zároveň zcela po právu přihlédly k pochybení odborného lesního hospodáře při stanovení výše pokuty.
Soud nicméně žalobou napadené rozhodnutí žalovaného pro vadu řízení, spočívající v nesrozumitelnosti úvahy o výši pokuty, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní věta:
Správní trestání klade zvýšené nároky na preciznost formulace důvodů pro výši uložené sankce. Výše trestu, důvody jeho uložení, posouzení přitěžujících a polehčujících okolností apod., musí být postaveny najisto a nelze připustit důvodné pochybnosti pachatele o zákonnosti takových závěrů trestajícího správního orgánu.
Rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 15.03.2017, sp. zn. 9 A 276/2014.
V dané věci se jednalo o spor mezi vlastníkem lesa a Ministerstvem životního prostředí, které potvrdilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí (ČIŽP).
ČIŽP zjistila, že v důsledku těžby v lese došlo ke vzniku holin a k poškození stromů na přibližovací lince, která se nacházela na lesním pozemku. Při vyvážení klestu a potěžebních zbytků hroubí z lesního pozemku byly v přibližovací lince prohloubeny koleje v celkové délce 158 metrů, v průměru o dalších 12 – 15 cm, hloubka kolejí navýšena celkem na cca 15 – 35 cm.
Současně bylo při vyvážení klestu a potěžebních zbytků hroubí nově poškozeno 37 stromů které mají poničený kořenový systém, odřené kořenové náběhy a odřené kmeny, přičemž nově poškozené kmeny nebyly ošetřeny fungicidním nátěrem.
Vlastník lesa se hájil, že na úklid lesa na lesním pozemku si najal smluvně další osoby a poškození životního prostředí nezpůsobil on. ČIŽP oponovala že vlastník lesa byl oprávněn a povinen zjevné vady, rozsah služeb a prací z této smlouvy bezodkladně reklamovat, což neučinil. ČIŽP proto uzavřela, že žalobce byl spoluodpovědný za vznik škody, která vznikla při vyvážení klestí a hroubí, neboť si úklid lesa objednal. ČIŽP konstatovala, že žalobce jako vlastník lesa řádně nekontroloval ani nekoordinoval práce prováděné pro něj, čímž nezajistil plnění zákonné povinnosti při smluvně sjednané činnosti.
Na základě zjištěných skutečností ČIŽP vydala rozhodnutí, kterým uložila vlastníku lesa pokutu ve výši 120.000,- Kč za správní delikt dle § 4 písm. c) zákona o ČIŽP a opatření k nápravě dle § 3 odst. 2 zákona o ČIŽP. Po odvolání vlastníka bylo rozhodnutí ČIŽP MŽP zrušeno a věc vrácena ČIŽP k novému projednání. ČIŽP novým rozhodnutím uložila vlastníku lesa sníženou pokutu ve výši 100.000,- Kč za spáchání správního deliktu podle § 4 písm. c) zákona o ČIŽP.
Vlastník lesa - žalobce se podanou žalobou Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí, kterým MŽP zamítlo jeho odvolání a potvrdilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí. Žalobce v žalobě konkrétně namítal nesprávné posouzení jeho zavinění v dané věci, jelikož on svým jednáním životní prostředí nepoškodil.
Soud uvedl, že zjištěného skutkového stavu jednoznačně vyplývá, že správní orgány dostatečně prokázaly, že došlo k ohrožení životního prostředí v lese nadměrným poškozením přibližovací linky na lesním pozemku, vznikem erozních rýh a k poškození 37 stromů rostoucích na lesních pozemcích. Zjištěným stavem lesa došlo k umožnění vytvoření podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů.
Podle soudu správní orgány rozhodly v soulady se zákonem, že byť žalobce sám fakticky žádné úkony v lese nečinil, nezbavuje jej to spoluodpovědnosti za vznik vytýkané škody, jelikož byl povinen řádně kontrolovat a koordinovat pro něj prováděné práce v lese dle § 11 odst. 2 lesního zákona.
Soud tak konstatuje, že žalobce svou zákonnou povinnost dle § 4 písm. c) zákona o ČIŽP, tj. neohrozit životní prostředí v lese tím, že vlastním zaviněním vytvoří podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů, nemůže bez dalšího přenést na třetí osoby či jejich zaměstnance. Pokud by tyto osoby svým jednáním naplnily skutkovou podstatu správního deliktu, byly by za své jednání samostatně odpovědné, a to i současně, což nevylučuje ani případnou soukromoprávní odpovědnost vůči žalobci. V dané věci u žalobce postačuje nedbalostní zavinění, když z dikce výše uvedeného zákonného ustanovení nevyplývá, že by bylo třeba zavinění úmyslného.
Soud konstatoval, že žalobce se svým jednáním dopustil minimálně nedbalosti, jelikož si musel být vědom toho, že může způsobit následky obsažené ve skutkové podstatě vytýkaného správního deliktu, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že chráněný zájem neohrozí. Žalobce v postavení vlastníka lesa je povinen znát příslušnou právní úpravu týkající se péče o les, která mu stanoví povinnosti a sankce za jejich porušení.
Na základě výše uvedeného Městský soud žalobu zamítl.
Právní věta:
Vlastník lesa odpovídá za stav lesa a poškození životního prostředí při lesnické činnosti, i v případě, kdy si na provedení prací smluvně zajistí nebo zjedná třetí osobu.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.01.2018, sp. zn. 5 A 26/2014.
V dané věci se jednalo o žalobu proti správnímu rozhodnutí České inspekce životního prostředí, kterým byla uložena peněžitá sankce z důvodu protiprávního zásahu do významného krajinného prvku.
Podle § 3 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou významným krajinnými prvky lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolí nivy.
Fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti byla uložena pokuta za provedení zásahu do významného krajinného prvku, konkrétně v údolí nivy řeky Mže (zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů), bez souhlasu orgánu přírody a krajiny. Ve správním rozhodnutí však nebyla zdůvodněna škodlivost, kdy správní orgán pouze uvedl, že zásahy je nutno považovat za škodlivé.
V souladu s ustanovením § 88 odst. 1 písm. i) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, uloží správní orgán pokutu fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že provádí škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody.
Soud rozhodnutí správního orgánu zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení, s poukazem, že škodlivost musí být prokázána a ve správním rozhodnutí odůvodněna.
Právní věta:
Je-li uložena správní sankce za protiprávní jednání spočívající v provedení škodlivého zásahu do významného krajinného prvku, musí správní orgán škodlivost provedeného zásahu dostatečně prokázat a ve správním rozhodnutí ji řádně odůvodnit.